Několik měsíců trvající lockdown znamená pro spoustu rodin silnou zatěžkávací zkoušku. Je to totiž právě uzavřené prostředí, ve kterém všechny neshody eskalují a rodiny se častěji rozpadají. A co již rozdělené rodiny, kde rodiče realizují různé formy péče o své děti? Vycházejí si partneři vstříc ohledně předávání dětí, nebo se bojí případné nákazy, která by se mohla vlivem střídání prostředí skrze děti šířit? Akceptuje rodič zhoršenou finanční situaci vyživujícího rodiče? Tyto a další otázky, které v souvislosti s aktuální situací vyvstávají, jsou nejčastějšími tématy rodinněprávních konzultací.
Ideální je vždy cesta dohody, kdy se i přes často silné emoce podaří najít alespoň momentální řešení, které vyhovuje oběma stranám. Bohužel ne vždy jsou manželé (partneři) schopni najít shodu ve svých postojích, a není tak výjimkou, že spory skončí před soudy. Ty jsou však v současné době velmi zaneprázdněné a na řadu navrhovatelů se tak dostane až s odstupem několika měsíců. To ústí v přechodná období, která mají nezřídka za následek psychická zatížení dětí či rodičů, nebo dokonce různé podoby domácího násilí.
Vyloučení styku s dětmi jen výjimečně
Podle § 888 odst. 1 občanského zákoníku platí, že dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem. Základním východiskem je tedy skutečnost, že ani nouzový stav či mimořádná opatření nejsou důvodem pro omezení styku s dítětem, přičemž pokud k úpravě styku došlo soudním rozhodnutím, je nutné takové soudní rozhodnutí a stanovenou úpravu styku dodržovat.
Prakticky ihned po propuknutí pandemie se ale objevily případy, kdy rodiče odmítali dítě předat druhému rodiči, ať už z důvodu samotného nouzového stavu nebo ze strachu z nákazy. Takové jednání lze nicméně hodnotit jako rozporné se zákonem, neboť rodič se musí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li potom rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, může být takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.
Za určitých okolností však rodič může odepřít druhému rodiči péči o děti, avšak jen z velmi důležitých důvodů. V té souvislosti se jedná zejména o situaci, kdy je jeden z pečujících rodičů v karanténě. V takovém případě je logické, že zájem na zachování dobrého zdravotního stavu dítěte a na prevenci onemocnění předchází styku s druhým rodičem. Styk nicméně ani v takovém případě není zcela vyloučen − kontakt s dítětem je možné udržovat telefonicky, e-mailem či prostřednictvím videohovorů, přičemž druhý z rodičů by tento široký nepřímý styk měl umožnit. Pochopitelně pokud jeden z rodičů brání druhému ve styku bezdůvodně, je nezbytné se obrátit na soud.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později