Michal TomášekVystoupením z Evropské unie a následnou štědrovečerní dohodou získala Velká Británie podle svého premiéra Borise Johnsona zpět plnou mezinárodní suverenitu, kterou pozbyla vstupem do Evropského společenství. Tehdy, v roce 1973, Spojené království určitě o svoji mezinárodněprávní suverenitu nepřišlo. Vzdalo se jen některých pravomocí s dopadem na třetí státy. Hlavně vlastní celní politiky a do jisté míry i vlastní politiky obchodní. Až v roce 2009 vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se unie prohlásila za mezinárodněprávní subjekt, ale takové prohlášení má smysl jen tehdy, respektují-li ho také ostatní subjekty mezinárodního společenství.
Teoretické východisko, že mezinárodněprávní subjektivitu EU založily členské státy, jejichž vůle stvrzuje, že unie koná v mezinárodních vztazích samostatně, má svůj háček. Na jednání EU v mezinárodních vztazích se sice vztahují ustanovení unijních smluv o společné zahraniční a bezpečnostní politice, ale každý její akt musí být jednomyslně schválen všemi členskými státy. Británie tak vždy mohla jakoukoliv zahraničněpolitickou akci EU vetovat.
