Jak jsme již naznačovali v našem posledním článku věnovaném rozhodovací praxi Nejvyššího sprá­vního soudu1 💬, činnost rozšířeného senátu2 💬 je ovlivněna nastalou pandemií nemoci covid-19 a vydaných rozhodnutí je signifikantně méně, než bylo v minulosti zvykem.

V rámci rozhodného období vydal rozšířený senát celkem čtyři rozhodnutí3 💬, z toho dvě se týkala hmotněprávních otázek a dvě otázek procesněprávních. V rámci obou těchto kategorií rozšířený senát v jednom případě věc vrátil postupujícímu senátu se svým závazným názorem a v jednom případě věc meritorně rozhodl. Níže přinášíme rozbor dle našeho názoru nejzajímavějšího rozhodnutí rozšířeného senátu za sledované období, shodou okolností jde o poslední rozhodnutou věc v roce 2020.

Na konci roku dále Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodl o předběžné otázce, kterou mu rozšířený senát položil na jaře roku 2019. I toto rozhodnutí rozebereme níže.

Během druhé poloviny loňského roku bylo roz­šířenému senátu postoupeno pět nových věcí. Celkem tedy v závěru roku 2020 zůstalo rozšířenému senátu čtrnáct věcí k vyřešení. Správněprávní praxe je zvědavá především na zodpovězení následujících otázek. Za prvé, zda v kasačním řízení, v němž byla kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu podána jen některými ze skupiny žalobců, a kdy je důvod pro zrušení rozsudku krajského soudu a ke vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení, ruší Nejvyšší správní soud výrokem svého rozhodnutí rozsudek krajského soudu jako celek, nebo jen v části vztahující se k žalobcům, kteří se stali stěžovateli.4 💬 A za druhé, zda se může žalobce bránit ve správním soudnictví žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu proti faktické nečinnosti stavebního úřadu ve věci nepovolené stavby či terénní úpravy provedené jinou osobou; pokud ano, za jakých podmínek; pokud ne (resp. pokud nejsou příslušné podmínky splněny), zda má správní soud žalobu odmítnout, nebo zamítnout.5 💬

Na základě analýzy rozhodovací činnosti rozšířeného senátu v roce 2020 lze dovodit, že nápad nových věcí rozšířenému senátu během roku 2020 převyšuje počet vyřízených věcí během téhož období. Konkrétně rozšířenému senátu, na straně jedné, napadlo 15 věcí a rozšířený senát jich, na straně druhé, vyřídil toliko 11, včetně jedné věci, v níž neshledal svoji pravomoc.

Ani rozhodnutí, ani zásah

V minulých dílech6 💬 naší série o rozhodovací praxi rozšířeného senátu jsme upozorňovali na usnesení, kterým druhý senát rozšířenému senátu předložil k rozhodnutí otázku, zda rozhodnutí v přezkumném řízení o závazném stanovisku dle § 149 odstavce 5 správního řádu je rozhodnutím dle § 65 odstavce 1 soudního řádu správního.7 💬

Případ se týká závazného stanoviska vydaného Magistrátem hlavního města Prahy jako orgánem státní památkové péče, v němž tento shledal, že projektová dokumentace je za splnění daných podmínek přípustná.8 💬 Opačný názor později vyjádřilo ministerstvo kultury v rámci přezkumného řízení a závazné stanovisko zrušilo. V rozkladovém řízení ministr rozklad zamítl pro nepřípustnost.

Žalobkyně napadla postup ministra i ministerstva u Městského soudu v Praze. V rámci řízení vyvstala i předmětná otázka, tedy zda se lze bránit proti zrušení závazného stanoviska skrze správní soudnictví. Městský soud žalobu odmítl pro nepřípustnost, neboť na základě dosavadní judikatury dospěl k závěru, že rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska nemůže přímo zasáhnout právní sféru účastníka, nelze ho tedy označit za rozhodnutí ve smyslu § 65 soudního řádu správního, a je proto ze soudního přezkumu vyloučen.

V rámci řízení o kasační stížnosti druhý senát Nejvyššího správního soudu dospěl k odlišnému názoru než Městský soud v Praze, ale i než předchozí judikatura Nejvyššího správního soudu. Proto věc postoupil rozšířenému senátu.9 💬 Druhý senát v rámci svého usnesení formuloval ucelený zřetelně odlišný názor od předchozí judikatury, a to že zrušení závazného stanoviska je rozhodnutím ve smyslu § 65 soudního řádu správního, neboť je to formalizovaný úkon, na jehož základě může účastníkům vzniknout legitimní očekávání ohledně budoucího rozhodnutí ve věci samé. Na základě takového legitimního očekávání pak podnikají další kroky, a pokud je takové závazné stanovisko zrušeno a tím de facto negováno legitimní očekávání účastníka, a v důsledku toho vzniká i zásah do práv jedince, a je tedy naplněn materiální znak rozhodnutí.

I přes kvalitně vyargumentovaný opačný názor druhého senátu se rozšířený senát přiklonil k původní judikatuře Nejvyššího správního soudu. Vyslovil názor, že "úkon, jímž nadřízený orgán v přezkumném řízení podle § 149 odst. 6 správního řádu zrušil závazné stanovisko dotčeného orgánu, není rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., a je proto ze soudního přezkumu vyloučen podle § 70 písm. a) s. ř. s. Žalobu proti takovému úkonu musí soud odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. d) s. ř. s."10 💬

Rozšířený senát se domnívá, že v těchto úkonech nelze spatřovat samostatný zásah do subjektivních veřejných práv jakýchkoliv osob. Ve zrušení závazného stanoviska nespatřuje zásah do legitimního očekávání účastníka, ale pouze procesní komplikaci, která může mít negativní časový i ekonomický dopad. Zároveň rozšířený senát vyslovil, že i v případě zrušení závazného stanoviska má účastník možnost obrany, a to buď skrze žalobu proti rozhodnutí o zastavení řízení dle § 75 odst. 2 soudního řádu správního, v případě, že v důsledku zrušení závazného stanoviska bylo řízení zastaveno, a nebo skrze obnovu řízení, pokud rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem bylo již vydáno.11 💬

Pro doplnění rozšířený senát konstatoval, že úkon zrušující závazné stanovisko nemůže být přezkoumatelný ani na základě zásahové žaloby, neboť nezasahuje přímo do právní sféry jedince, ale až skrze konečné rozhodnutí.12 💬

Problematičnost předmětné věci dokládá i disentní stanovisko soudce Aleše Roztočila. Ten vyslovil názor, že rozšířený senát tímto rozhodnutím popřel limity dozorčího procesu, ale i legitimního očekávání. K tomu uvedl: "Obávám se, že rozhodnutí většiny ve svém důsledku znamená popření těchto zákonných limitů uplatnění dozorčího práva nadřízeným správním orgánem a zejména odepření jejich účinné soudní ochrany. Zejména bagatelizuje možné porušení legitimního očekávání žadatele jako pouhou 'procesní komplikaci' a zákonná omezení uplatnění dozorčího práva proměňuje pouze v jakýsi morální apel na správní orgány, aby takto postupovaly, ovšem bez možnosti jejich reálné prosaditelnosti v soudním řízení."

Zodpovězení předběžné otázky SDEU

Z nerozhodnutých věcí, které má rozšířený senát takzvaně na stole, nastal posun v té nejstarší.13 💬 Spor se týká obecně závazné vyhlášky města Děčín, kterou město regulovalo provozování sázkových a jiných hazardních her. Tento zákaz se týkal celého území města, s výjimkou kasin na vymezených místech dle této obecně závazné vyhlášky. Stěžovatel, společnost Bonver Win, v důsledku této obecně závazné vyhlášky přišla o povolení provozování sázkových her. Společnost podala žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl.

V rámci kasační stížnosti společnost zejména namítala pochybení Městského soudu v Praze, který neaplikoval právo Evropské unie. Dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu právo EU na danou regulaci neaplikovala, a to ani za předpokladu, že část klientů pocházela z jiných členských států EU.

Pátý senát Nejvyššího správního soudu věc postoupil rozšířenému senátu14 💬 k zodpovězení následujících otázek: Mohou se provozovatelé loterií či jiných podobných her, jimž bylo správním orgánem odňato povolení k provozování těchto her na základě obecně závazné vyhlášky obce, kteří prokážou, že mezi jejich zákazníky pravidelně patřili i státní příslušníci jiných členských zemí EU, dovolávat unijního práva, konkrétně ustanovení SFEU o svobodě pohybu služeb a k tomu se vztahující judikatury Soudního dvora? Má v řízení o žalobě (případně kasační stížnosti) ve věcech, v nichž je přezkoumáváno rozhodnutí o zrušení povolení k provozování loterie či jiné podobné hry na základě obecně závazné vyhlášky, obec, jež zmiňovanou vyhlášku vydala, postavení osoby zúčastněné na řízení? Pátý senát zároveň upozornil na judikaturu SDEU, který aplikovatelnost práva EU dovozuje právě proto, že část klientely pochází z jiných států, a nejde tak výlučně o vnitrostátní vztah.

Rozšířený senát v rámci přezkumu věci shledal, že SDEU nikdy jasně nejudikoval aplikovatelnost práva jenom z důvodu, že služby v daném státě mohou využít i občané z jiných států EU. Z tohoto důvodu položil SDEU následující předběžné otázky:

"1) Použije se článek 56 a násl. [Smlouvy o fungování Evropské unie − SFEU] na vnitrostátní právní předpis (obecně závaznou vyhlášku obce), který v části jedné obce zakazuje určitou službu, jen proto, že část zákazníků tímto předpisem dotčeného poskytovatele služby může pocházet či pochází z jiného členského státu Evropské unie?

Pokud ano, postačuje pro aplikovatelnost článku 56 [SFEU] pouhé tvrzení možnosti výskytu zákazníků z jiného členského státu, anebo je poskytovatel služby povinen dokázat reálné poskytování služeb zákazníkům pocházejícím z jiných členských států?

2) Je pro odpověď na první položenou otázku jakkoliv relevantní, že:

a) potenciální omezení svobody poskytování služeb je výrazně limitováno, a to jak geograficky, tak i věcně (potenciální aplikovatelnost výjimky de minimis);

b) není patrné, že by vnitrostátní právní předpis upravoval odlišným způsobem, právně nebo fakticky, postavení subjektů poskytujících služby především občanům jiných členských států Evropské unie, na straně jedné, a subjektů zaměřujících se na domácí klientelu, na straně druhé?"

SDEU dne 3. 12. 2020 vydal rozsudek ve věci C-311/19, v němž na předběžné otázky odpověděl tak, že: "Článek 56 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na situaci společnosti usazené v jednom členském státě, která pozbyla povolení k provozování hazardních her poté, co v tomto členském státě vstoupil v účinnost právní předpis určující místa, na nichž mohou být provozovány takové hry, a použitelný bez rozdílu na všechny poskytovatele provozující svou činnost na území tohoto členského státu bez ohledu na to, zda poskytují služby tuzemským státním příslušníkům nebo státním příslušníkům ostatních členských států, když část jejích zákazníků pochází z jiného členského státu, než ve kterém je usazena."

Lze tedy shrnout, že článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie se na situaci společnosti Bonver Win použije, zároveň ale k jeho aplikaci nestačí pouhé tvrzení společnosti, dle něhož část klientely pochází z jiného členského státu. SDEU přitom neřešil slučitelnost předmětné obecně závazné vyhlášky s článkem 56 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť to nebylo předmětem předběžné otázky.

Můžeme tak očekávat, že rozšířený senát v následujícím období vydá rozhodnutí, ve kterém se bude muset věnovat právě otázce slučitelnosti předpisů regulujících sázky a hazard s právem EU.

Přehled rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu září−prosinec 2020

Říjen

Rozsudek ze dne 15. 10. 2020, č. j. 9 Afs 4/2018 − 65

Otázka: Jaký charakter má penále za nezaplacení odvodu za porušení rozpočtové kázně v insolvenčním řízení daňového subjektu? Jde o pohledávku za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, protože se jedná o daň v širokém slova smyslu dle § 2 odst. 3 a 4 daňového řádu, anebo jde naopak o pohledávku vyloučenou z uspokojení dle § 170 písm. d) insolvenčního zákona, protože uvedenou definici daňového řádu nelze užít vzhledem k svébytnému charakteru pojmu daň dle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, přičemž tento pojem je nutné vykládat v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu?

Odpověď: 1) Odvod za porušení rozpočtové kázně je peněžitým plněním obdobným dani ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, a pokud vznikl po rozhodnutí o úpadku, má povahu pohledávky za majetkovou podstatou.

2) Penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně je "mimosmluvní sankcí postihující majetek dlužníka" ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, ovšem zároveň má povahu penále za nezaplacení peněžitého plnění obdobného dani ve smyslu téhož ustanovení. V insolvenčním řízení se uspokojuje za předpokladu, že povinnost zaplatit je vznikla před rozhodnutím o úpadku.

3) Pohledávka na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně vznikne před rozhodnutím o úpadku ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, jen pokud se jedná o penále vázané k odvodu, jenž je právním následkem takového porušení rozpočtové kázně, k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku.

4) Pokud dlužníku vznikl přeplatek na základě daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku (§ 242 odst. 3 daňového řádu), například takto vzniklý nadměrný odpočet DPH, nelze proti němu "započíst" podle uvedeného ustanovení penále za prodlení s porušením rozpočtové kázně, které je vázáno k odvodu, jenž je právním následkem takového porušení rozpočtové kázně, k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku.

Listopad

Usnesení ze dne 10. 11. 2020, č. j. 6 Ads 209/2019 − 62

Otázka: Je nižší tarifní hodnota pro výpočet odměny přiznávané zástupcům ustanoveným soudem účastníkům řízení týkajících se sociálního zabezpečení podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu v souladu s čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 26 odst. 1 a 3 a s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod?

Odpověď: Zvláštní tarifní hodnota pro věci sociálního zabezpečení dle § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), obecně neporušuje zásadu rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ve spojení s právem podnikat a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny.

Usnesení ze dne 10. 11. 2020, č. j. 8 As 120/2020 − 41

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 50 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.