Letos tomu bude již 230 let od chvíle, kdy byla ve Francii přijata první ústava. Ta vycházela ze slavné Deklarace práv člověka a občana a přinesla reorganizaci vlády, nezávislé soudnictví, rozdělení území s prvky centralismu a systém opakujících se voleb. Díky tomu došlo k převratné změně − absolutistická vláda osvícenských králů skončila a vznikla monarchie konstituční. Tato však neměla příliš dlouhého trvání. Revoluční nadšení a dychtivost zanedlouho dospěly až k vyhlášení republiky a odstranění nežádoucího atributu monarchie − krále Ludvíka XVI. Jeho poprava je odrazem jednoho z nejvýznamnějších období evropských dějin, Velké francouzské revoluce.
Ludvík XVI. (1754−1793) žil se svou ženou, dcerou Marie Terezie, Marií Antoinettou a dětmi, v bezpečí versailleského zámku. Francii však sužovaly nepokoje, vzpoury a deficit státního rozpočtu, které vedly až k masovému lidovému povstání, revoluci.
Vše to začalo v květnu 1789 na zasedání generálních stavů, francouzského legislativního sněmu tvořeného šlechtou, duchovenstvem a takzvaným třetím stavem. Třetí stav ("neprivilegovaný", tvořený zejména měšťany a sedláky) se vzbouřil, oddělil se od ostatních a v červnu 1789 se prohlásil za "Národní shromáždění".
Posléze se k Národnímu shromáždění přidala část duchovenstva, později i šlechty. Tímto se úřad sněmu generálních stavů navždy rozpustil. Nejdůležitějším měsícem revolučního roku 1789 byl však červenec. Čtrnáctého dne toho měsíce byla dobyta pařížská věznice Bastila, symbol urbanistického, politického a lidského anachronismu. Národní shromáždění se prohlásilo za "Ústavodárné národní shromáždění", které následně přijalo dva významné dokumenty omezující moc krále − Deklaraci práv člověka a občana (1789) a zmiňovanou jubilejní ústavu (1791).
Králův neúspěšný pokus o útěk
V říjnu 1789 byla královská rodina v rámci takzvaného ženského pochodu na Versailles donucena k přesunu do pařížského zámku Tuilerie. Odsud se pokusili uniknout do Nizozemí, ve městě Varennes však byli prozrazeni a Národní garda je donutila k návratu. Královská rodina byla uvězněna do Templu, z Ústavodárného národního shromáždění se stal Konvent, nejdemokratičtější parlament v dosavadních dějinách, a 21. září 1792 byla vyhlášena republika.
Konvent měl od začátku políčeno na soudní řízení s Ludvíkem XVI. Neexistovaly ale žádné pádné důkazy, na základě kterých by mohl být proces zahájen. Dne 20. listopadu 1792 však došlo k zásadnímu zlomu. Byla objevena tajná skříň, která obsahovala korespondenci Ludvíka XVI. s nepřáteli národa, tedy tajnou policií, markýzem de La Fayette, bankéři a finančníky či rodinou Marie Antoinetty v Rakousku. Cesta k zahájení soudního procesu se tím otevřela.
