Aleš PejchalNeznám objektivní pohled na svět. Vždy se v nazírání objeví alespoň maličká, zcela subjektivní zkušenost, která dodá osobitý výraz výslednému hodnocení či zachycení zkoumané skutečnosti. A to říkám s plnou vážností soudce mezinárodního soudu, jemuž by dle obecného názoru objektivita měla být alfou i omegou každodenního uvažování.
Nezastírám, že mým nejoblíbenějším českým panovníkem je téměř od malička král Jiří z Poděbrad. Řekl bych, že to je tak trochu rodinná zátěž, asi typická pro českou a moravskou komunitu. Všichni moji předci z tatínkovy strany, především pak pánové, včetně tatínka − Moraváka −, byli katolíci. I já jsem byl pokřtěn, ještě v porodnici, katolickým knězem. Naproti tomu všichni předci z maminčiny strany, především pak dámy, včetně maminky − Češky −, vyznávali křesťanskou víru v podání Církve československé husitské. I moje sestra byla pokřtěna husitskou farářkou.
Abych tuto ryze osobní situaci ještě více zdůraznil, dodávám, že v uvolněnějších šedesátých letech minulého století jsem docházel na biblické hodiny pro děti na faru Církve československé husitské, abych po mnoha letech sice uzavřel zcela civilní sňatek s mojí milovanou ženou, ale posléze nám požehnala v malém kostelíku maminčina kamarádka, farářka Církve československé husitské. Je tedy nabíledni, že mým vladařským favoritem nemůže být nikdo jiný než "husitský král", jenž to uměl jak s utrakvisty, tak katolíky a stačil se výrazně prosadit i mezinárodně.
Král dvojího lidu
O jeho volbě českým králem zemským sněmem počátkem března roku 1458 se toho napovídalo a napsalo neskutečně mnoho. Na jedné straně údajné uplácení volitelů, a dokonce hrozba násilím z okolí tohoto královského kandidáta, na straně druhé nevšední diplomatická obratnost a chladnokrevnost synka toliko z panského stavu, jenž si dokázal najít svoji osobitou cestu mezi panovníky.
Samozřejmě že byl podporován husitskými šlechtici a měšťany, on ale vyhovoval i mnohým katolíkům. Zachování kompaktát, tedy nejenom náboženské, ale především politické rovnováhy v českém království bylo leitmotivem této vskutku dějinné volby krále. Pro právníka dnešního světa pak vyvstává do popředí především samotný akt volitelnosti českého trůnu. Těžko bychom spekulovali, o čem všem vášnivě diskutovali druhého března v Praze celé dopoledne na své "klubové" schůzi katoličtí pánové, důležitým při volbě je výsledek. A ten byl jednoznačný. Zdeněk Konopišťský ze Šternberka jako reprezentant katolické frakce zemského sněmu před dosavadním zemským správcem Jiřím z Poděbrad nejenom poklekl, ale pronesl i památnou větu: "Chceme tě míti!"
