Neznám objektivní pohled na svět. Vždy se v nazírání objeví alespoň maličká, zcela subjektivní zkušenost, která dodá osobitý výraz výslednému hodnocení či zachycení zkoumané skutečnosti. A to říkám s plnou vážností soudce mezinárodního soudu, jemuž by dle obecného názoru objektivita měla být alfou i omegou každodenního uvažování.
Nezastírám, že mým nejoblíbenějším českým panovníkem je téměř od malička král Jiří z Poděbrad. Řekl bych, že to je tak trochu rodinná zátěž, asi typická pro českou a moravskou komunitu. Všichni moji předci z tatínkovy strany, především pak pánové, včetně tatínka − Moraváka −, byli katolíci. I já jsem byl pokřtěn, ještě v porodnici, katolickým knězem. Naproti tomu všichni předci z maminčiny strany, především pak dámy, včetně maminky − Češky −, vyznávali křesťanskou víru v podání Církve československé husitské. I moje sestra byla pokřtěna husitskou farářkou.
Abych tuto ryze osobní situaci ještě více zdůraznil, dodávám, že v uvolněnějších šedesátých letech minulého století jsem docházel na biblické hodiny pro děti na faru Církve československé husitské, abych po mnoha letech sice uzavřel zcela civilní sňatek s mojí milovanou ženou, ale posléze nám požehnala v malém kostelíku maminčina kamarádka, farářka Církve československé husitské. Je tedy nabíledni, že mým vladařským favoritem nemůže být nikdo jiný než "husitský král", jenž to uměl jak s utrakvisty, tak katolíky a stačil se výrazně prosadit i mezinárodně.
Král dvojího lidu
O jeho volbě českým králem zemským sněmem počátkem března roku 1458 se toho napovídalo a napsalo neskutečně mnoho. Na jedné straně údajné uplácení volitelů, a dokonce hrozba násilím z okolí tohoto královského kandidáta, na straně druhé nevšední diplomatická obratnost a chladnokrevnost synka toliko z panského stavu, jenž si dokázal najít svoji osobitou cestu mezi panovníky.
Samozřejmě že byl podporován husitskými šlechtici a měšťany, on ale vyhovoval i mnohým katolíkům. Zachování kompaktát, tedy nejenom náboženské, ale především politické rovnováhy v českém království bylo leitmotivem této vskutku dějinné volby krále. Pro právníka dnešního světa pak vyvstává do popředí především samotný akt volitelnosti českého trůnu. Těžko bychom spekulovali, o čem všem vášnivě diskutovali druhého března v Praze celé dopoledne na své "klubové" schůzi katoličtí pánové, důležitým při volbě je výsledek. A ten byl jednoznačný. Zdeněk Konopišťský ze Šternberka jako reprezentant katolické frakce zemského sněmu před dosavadním zemským správcem Jiřím z Poděbrad nejenom poklekl, ale pronesl i památnou větu: "Chceme tě míti!"
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Aleš Pejchal
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



