Aktuální číslo časopisu Ekonom
Loni v listopadu vydal Nejvyšší soud dvě rozhodnutí velmi významná pro rozvoj rozhodčího řízení.1 💬 Věříme, že tato rozhodnutí přispějí ke kultivaci rozhodčího řízení v České republice a větší předvídatelnosti soudního rozhodování o otázkách podjatosti rozhodců, které je bohužel stále zatíženo nejen břemenem starší judikatury reagující na rozsáhlé zneužívání institutu rozhodčího řízení ve spotřebitelských sporech, ale také nedostatkem zkušeností s podporou rozhodčích řízení na straně obecných soudů. Tato judikatura Nejvyššího soudu je o to cennější, že v České republice rozhodování ve věcech rozhodčího řízení není koncentrováno u specializovaných soudů, jako tomu je v Rakousku nebo Švýcarské konfederaci. Poměrně nahodilé rozhodování obecných soudů by judikaturou Nejvyššího soudu mohlo být usměrněno.
Podjatost rozhodce
První z významných rozhodnutí padlo v řízení sp. zn. 23 Cdo 1337/2019, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval žalobou o zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR dle ust. § 31 písm. c) a e) zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Podle ust. § 31 písm. c) tohoto zákona soud zruší rozhodčí nález, pokud se ve věci zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování nebo neměl způsobilost být rozhodcem. Podle ust. § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení soud zruší rozhodčí nález také z důvodu, že straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Žalobce především tvrdil, že jsou zde důvody, které vzbuzují vážné pochybnosti o nepodjatosti předsedy rozhodčího senátu. Odkázal na skutečnost, že předseda rozhodčího senátu více než měsíc před prvním jednáním ve věci písemně sdělil rozhodčímu soudu (avšak nikoli stranám rozhodčího řízení), že advokátní kancelář, v níž působí, poskytla žalované právní pomoc, přičemž tuto situaci vyhodnotil jako středně závažnou s poukazem na oranžový seznam směrnice IBA o střetu zájmů v mezinárodním rozhodčím řízení. Rozhodčí soud tuto informaci stranám sporu nesdělil. Soud prvního stupně žalobu o zrušení rozhodčího nálezu na tomto základě postavenou zamítl. Nicméně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a rozhodčí nález zrušil s odůvodněním, že nesdělením informace žalobci a rozhodčímu soudu v přesném rozsahu došlo k porušení ust. § 18 zákona o rozhodčím řízení. Žalobce nemohl podat námitku podjatosti, a tedy mu nebyla dána plná příležitost k uplatnění jeho práv, což odůvodňuje zrušení rozhodčího nálezu dle ust. § 31 písm. e) zákona o rozhodčím řízení.
Dle ust. § 8 odst. 1) zákona o rozhodčím řízení platí, že rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Podle judikatury a komentářové literatury má nepodjatost dvě složky − nezávislost a nestrannost. Nezávislost znamená objektivní absenci osobních, profesních či ekonomických vazeb rozhodce ke stranám sporu. Nestrannost pak představuje absenci subjektivního zvýhodnění jedné strany sporu.
Dále platí, že ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, je povinen dle ust. § 8 odst. 2) zákona o rozhodčím řízení bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. Jde o takzvanou oznamovací − notifikační − povinnost rozhodce.
Podle ust. § 11 zákona o rozhodčím řízení je již určený nebo jmenovaný rozhodce vyloučen z projednávání věci, jestliže dodatečně vyjdou najevo okolnosti uvedené v ust. § 8 zákona o rozhodčím řízení. V takovém případě je rozhodce povinen vzdát se funkce rozhodce, a pokud tak neučiní, může kterákoli strana ve smyslu ust. § 12 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení podat návrh, aby o jeho vyloučení rozhodl soud.
Pouhé porušení povinnosti nestačí
Nejvyšší soud zdůraznil, že porušení oznamovací povinnosti rozhodce dle ust. § 8 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení samo o sobě není důvodem k vyloučení rozhodce z projednání věci či ke zrušení rozhodčího nálezu. Jestliže určitá okolnost sama o sobě jednoznačně nezakládá důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodce a nemohla by vést k vyloučení rozhodce, potom není možné odmítnout (vyloučit) rozhodce jenom z toho důvodu, že bude namítáno porušení oznamovací povinnosti ohledně této nerelevantní okolnosti.
Rozhodce je dle ust. § 8 zákona o rozhodčím řízení vyloučen nikoli pro porušení jeho oznamovací povinnosti, nýbrž pro jeho poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům a s tím spojenou důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti. Absence nepodjatosti se přitom nepresumuje, ale je předmětem dokazování. Je pak na straně, která nedostatek nezávislosti či nestrannosti rozhodce tvrdí, aby tvrzení prokázala.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
