Notář s úsměvem na své roušce seděl v on-line kanceláři. Mohl nosit i ochranný štít od zdravotní pojišťovny, ale ten mu dělal šikmé oči a pleti dodával nepřirozeně žlutavý odstín. Notář zaměstnával tajemnici, kterou však neviděl několik let. Bylo to v době, kdy nebyly střídavé směny kontrolovány Úřadem obecného bezpečí. Usmívala se bez ohledu na svůj příjem i bez roušky. Vařívala voňavou kávu záhy poté, co udýchaná vystoupala do jejich půdní kanceláře. Výtah již roky nejezdil, poněvadž dotace na nájemné nestačily domácímu na jeho každotýdenní revize. Na rozdíl od většiny kolegů, jejichž kanceláře byly ve sklepích, měl alespoň ze střešního okna výhled nejen virtuální. Podobným luxusem se honosila i největší notářská kancelář, provádějící všechny obchodní věci. Jejich účastníkem byl zpravidla stát, jenž s několikaletým zpožděním i platil. A to umožňovalo tomuto notáři zaměstnávat dokonce i posledního notářského kandidáta.

Notář během dne svou kancelář neopouštěl. Ze sítě 12G vystupovali jeho materializovaní klienti, s ohledem na přísné předpisy o ochraně osobnosti v podobě veverek, papoušků i jiných živočichů. Kromě ledních medvědů, polárních lišek a sněžných sov − ti všichni byli příliš bílí. Tchoř vyhovoval, ale muselo se po něm celý den větrat. Ochránci flóry dokonce prosadili, že od příštího roku budou klienti transformováni také do podoby rostlin. Ostatně proč ne. Jejich podpisy byly stejně virtuální jako podepisované listiny.

Notář si představoval, že úložiště jeho listin se nachází v odlehlém tibetském klášteře, kde asketický mnich při každém novém notářském zápise zatočí modlitebním mlýnkem. Ale možná není úložiště v himálajských výšinách, nýbrž naopak hluboko pod mořem mezi slepými rybami, které telepaticky nasávají esenci právních dokumentů. A plavou pak břichem nahoru.

Traduje se, že kdysi bylo úložiště na notářské komoře, kde v třísměnném provozu několik pracovních čet částečně gramotných pracovnic přepisovalo notářské zápisy do tlustých knih. Jenže pak byla zrušena subvence zaměstnanosti. Notář byl pamětníkem i státníkova portrétu na čelní stěně kanceláře. To časem pozbylo smyslu. Proč také stále dokola věšet další a další svěřenské správce?

Na monitoru notář překlikával mezi svými spisy. Některým činnostem se vyhýbal. Notářskou úschovu, kterou dělal před rokem, by již nedělal ani za nic. Detektivové Úřadu občanských analýz ho sledovali 14 dní. Postávali mu pod okny, sledovali ho na každém kroku a moravské bratrance jeho manželky podrobili útrpnému právu. Prohrabávali i odpadkové pytle. U výslechu zjišťovali, čí jsou neznámé otisky prstů na prázdné lahvi od rýnského ryzlinku. Svedl to na neznámého prodavače a zatajil svou sousedku. Nakonec mu jen vytkli, že neodhalil u kupujícího podezřelou skutečnost, že si ve třetí třídě kupoval každý den lízátko, ačkoliv na to nemohlo jeho kapesné stačit.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.