Jakkoliv má být nouzový stav institutem výjimečným, za poslední rok jsme v něm prožili dvakrát více dnů než bez něj. Citelná jsou v posledních týdnech zpřísněná opatření zejména v oblasti volného pohybu, maloobchodu, služeb a ve školství. Život v Česku se tím opět zkomplikoval, a to i právničkám a právníkům, kteří vedle své práce mají i rodičovské povinnosti. Právnické profese totiž nespadají do kategorie zaměstnanců, jimž vládní opatření automaticky přiznává právo na zajištění péče o jejich nezaopatřené děti.

Vláda stanovila povinnost zajistit péči o děti ve věku od 2 do 10 let pro více než 17 skupin zaměstnanců. Jedná se například o pracovníky bezpečnostních sborů, obecní policie, poskytovatelů zdravotních služeb, orgánů ochrany veřejného zdraví, ale také o zaměstnance Finanční správy, České správy sociálního zabezpečení, orgánů sociálně-právní ochrany dětí nebo zaměstnance České pošty. Právnické profese bychom však na seznamu hledali marně, a to i přesto, že činnost soudů zůstává i za pandemie plně zachována.

Vládní opatření ovšem umožnila hejtmanům, aby rozhodli o dalších zaměstnancích, o jejichž děti ve věku od dvou do deseti let se budou starat školy. Tohoto zmocnění využili všichni hejtmani s výjimkou kraje Pardubického a Královéhradeckého. Ve většině případů se však jednalo jen o kosmetické rozšíření okruhu privilegovaných profesí. Zajištěna tak byla péče zpravidla o děti starostů obcí, jejich zástupců či zaměstnanců obecních úřadů.

Pouze pět krajů (Karlovarský, Liberecký, Jihomoravský a Zlínský a hlavní město Praha) myslelo i na soudce a zaměstnance soudů. Až na Jihomoravský kraj potom tato pětice rozšířila výčet i o státní zástupce. Ve zbývajících devíti krajích musí zaměstnanci a především zaměstnankyně z justiční sféry zajistit péči o své děti svépomocí.

Ostatní právnické profese mají smůlu všude. Ani jeden z krajů totiž nenabídl možnost zajištění péče o malé děti notářům a notářkám, podnikovým právníkům a právničkám, exekutorům a exekutorkám či advokátům a advokátkám.

Někteří právníci mohou svou práci vykonávat z domu, pokud jim to všudypřítomné děti umožní. Jiní ovšem musí za klienty dojíždět nebo vykonávat práci na úřadech či soudech. Z povahy zaměstnání či zabezpečení spisové dokumentace není home office vždy realizovatelný. Ani právníci nedokážou být na dvou místech zároveň. Jak se tedy starají o malé děti, když pracují, ale současně jsou zavřené školy, školky, jesle, dětské skupiny, různé kroužky, dětské herny, koutky i kluby, družiny, bazény, sportoviště − souhrnně veškerá zařízení, v nichž by mohlo být dítě bez neustálého dozoru rodičů?

Kvůli omezení svobody pobytu a pohybu mnozí ani nemohou využít možnost hlídání prarodiči. Nechat takto malé děti bez dozoru možné není. Druhý rodič také není vždy k dispozici. Profesionální chůva je sice řešením, avšak ne vždy a všude je dostupná. Většinou se jedná o nákladnou a dlouhodobou službu, kterou není možné realizovat dle potřeby ad hoc.

Pokud jde o úlevy, nejsou právnické profese evidentně mezi těmi, na které by politici pamatovali. Navíc, ne každý právník je zaměstnancem, řada z nich svou práci vykonává v režimu osoby samostatně výdělečně činné. Pro advokáty to bývá pravidlem. Těm s malým dítětem toho stát mnoho nenabízí.

Advokátka Eva z Prahy má dvouapůlleté dítě a vlastní advokátní kancelář. Praxi vykonává sama, bez pomoci koncipienta. I když byla práce v pandemii složitější, mohla ji realizovat, protože dcera byla zvyklá krátkodobě docházet do jeslí. Prarodiče žijí na Moravě, služeb chůvy nevyužívá, na výchovu dítěte je v podstatě sama.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.