Vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU byl při své návštěvě v Moskvě ponížen v přímém přenosu, shodla se evropská média s poslanci Evropského parlamentu. Odhlédneme-li od konkrétností, pak je třeba položit si otázku, zda a proč si Rusko něco takového může vůči EU dovolit. Zhruba ve stejné době reaktivuje Čína svoji politiku 17+1, jíž fakticky rozděluje zahraniční politiku EU, vybírajíc si pro spolupráci jen některé její členy. A do třetice, Velká Británie jako ještě donedávna členská země EU odmítá uznat unijního velvyslance v Londýně s poukazem, že EU není stát, ale "pouhá" mezinárodní organizace.
Legendární německý ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher kdysi vyprávěl, jak pobouřen byl Michail Gorbačov, když se sešel se svým "protějškem", šéfem Evropské rady, které tehdy předsedalo "malinké" Lucembursko. Dnes má EU sice stálejšího předsedu a vysokého zmocněnce pro zahraniční a bezpečnostní politiku, ovšem Rusku neimponují o nic víc. Kreml patrně usuzuje, že unijní zahraniční politika, jakkoliv deklarovaná ve Smlouvě o EU, není důležitá. Postoje vysokého zmocněnce a Evropské služby pro vnější činnost jsou pro něj zbytkové názory, pracně získané kompromisním souhlasem členských států. Včetně bývalých sovětských kolonií a satelitů. Pro Moskvu je určitě podstatnější, co říkají v Berlíně, popřípadě v Paříži. Polsko je tradičně vůči Rusům nepřátelsky naladěno a Itálie nebo Španělsko jsou příliš vzdáleny. Aby nebylo pochyb, ruský ministr zahraničí prohlásil, že Rusko nemá žádně vztahy s EU jako s mezinárodní organizací, ale s jen s jejími některými zeměmi.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později