Mezi podnikateli i značnou částí odborné veřejnosti přetrvává jeden z velkých omylů − že podnikatel může šířit informace o jiném podnikateli, pokud jsou tyto informace pravdivé. Tato domněnka je odůvodňována tím, že zakázané je přece pouze šíření údajů o podnikatelích, které jsou nepravdivé či klamavé. Jenže informace šířené o jiném podnikateli jsou způsobilé přivodit mu újmu nejen v případě, že jsou nepravdivé, ale také v případě, že jsou zcela odpovídající skutečnosti. Úskalími této dílčí problematiky nekalé soutěže se zabývá kniha Šíření pravdivých údajů o podnikateli jako nekalá soutěž a/nebo narušení dobré pověsti od Dany Ondrejové, Kamily Římanové a Tomáše Zvoníčka.

Na počátku autoři upozorňují, že mezi laiky často panuje přesvědčení, že „mluvit pravdu“ nemůže být protiprávní. Tento všeobecně rozšířený mýtus však nemá reálný základ, jelikož občanský zákoník zakazuje za stanovených podmínek šíření nejen nepravdivých, ale i pravdivých údajů. Důležitá je také otázka mravnosti. Autoři zdůrazňují, že dobré mravy soutěže nejsou totožným pojmem jako dobré mravy obecně. Existují jednání, která mohou být podle zásad obecné morálky sice nezávadná, avšak mohou být závadná ze soutěžního hlediska. Autoři tedy shrnují, že ačkoliv zveřejňování pravdivých informací nebývá zpravidla považováno za rozporné s dobrými mravy, může být rozporné s dobrými mravy soutěže.

Publikace dále rozebírá, jaké konkrétní jednání soutěžitelů je v rozporu s dobrými mravy. Je upozornění na absenci nutných povolení podnikatele v rozporu s mravy soutěže? Autoři tvrdí, že ano, protože není úlohou soutěžitele sdělovat zákazníkům svého konkurenta, že nedisponuje potřebnými povoleními. Místo toho by se měl za účelem řešení této situace obrátit na příslušný dozorový orgán či soud.

A co šíření nehezké pravdy v rámci ochrany veřejného zájmu? Tam jsou autoři o trochu shovívavější. Zveřejnění pravdivého údaje by dle jejich názoru nemělo být považováno za nekalosoutěžní jednání v případě, že by byl dán intenzivní zájem na ochraně jiného veřejného zájmu, jehož ochranu nelze zajistit efektivně a dostatečně rychle jiným způsobem. Jestliže dochází ke kvalifikovanému ohrožení či zásahu do jiného veřejného zájmu, nemůže právo sankcionovat jednání, které směřuje k jeho ochraně.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.