Kdo je onen vzácný muž, kdo je ona ještě vzácnější žena, kdo jsou ti lidé, kteří spravedlivě rozhodují o našich životech, majetcích či vztazích? Mohou soudci být skutečné bytosti z masa a kostí? Vždyť o spravedlnosti s nesmírnou pokorou Marcus Tullius Cicero vyslovil, že: „Iustitia: haec enim una virtus omnium est domina et regina virtutum“ (Spravedlnost: sama tato jedna ctnost je totiž paní a královnou všech ctností).
O svých „ctnostech“ se šířit nebudu, pouze co nejvíce skromně podotknu, že soudcem jsem teprve od svých šedesáti let a jsem přesvědčen, že je tomu dobře. V dobách, kdy jsem jím nebyl, jsem vždy zastával názor, že cti rozhodovat se má dostat toliko tomu, kdo svým dosavadním životem, profesními, ale nejen jimi, zkušenostmi dostatečně prokázal, že mu může být takováto nevšední moc svěřena. Snad se mi to alespoň trochu podařilo. V letošním roce mi soudní mandát vyprší a bude už na jiných, aby velebili královnu všech ctností v evropském měřítku.
Justice bez ženského prvku
Na přelomu patnáctého a šestnáctého století, za vlády Vladislava Jagellonského to měli soudci nepochybně daleko těžší než v dnešních dobách. I když, kdo ví, určitě však nebyli svázáni judikaturou chrlenou na ně z internetu. Ale pojďme zavzpomínat na dva muže, když ženám bohužel ani v době počínající renesance soudcovská moc svěřována nebyla, kteří rozhodně nebyli tuctoví, a zkušeností − tak těch měli na rozdávání.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později