Aktuální číslo časopisu Ekonom
V příštím roce lze očekávat, že mnoho českých podniků bude řešit otázku vnitřního systému oznamování neboli whistleblowingu. Základem příslušné právní úpravy je − jak jinak − evropská směrnice o whistleblowingu.1 💬 Jejím cílem je umožnit pracovníkům v soukromém i veřejném sektoru bezpečně podat oznámení v rámci povinně zřizovaných mechanismů a následně jim zajistit ochranu před případnými odvetnými opatřeními ze strany zaměstnavatelů či jiných subjektů. Tímto dojde nejen k ochraně potenciálních oznamovatelů protiprávního jednání, ale také k prevenci protiprávního jednání obecně.
V současné době jsou v českém parlamentu hned dva návrhy, které by měly směrnici do českého právního systému transponovat, a to vládní2 💬 a poslanecký3 💬. Za obvyklých podmínek by přitom měl mít větší šanci na schválení návrh vypracovaný ministerstvem spravedlnosti a schválený vládou. Budeme se tudíž zabývat zejména tímto návrhem zákona.
Dále se zaměřujeme na vnitřní oznamovací systém, který musí zavést dle návrhu zákona podniky v soukromém sektoru s více než 25 zaměstnanci, a to do 31. března 2022.4 💬 Současně rozebereme některé rozdíly mezi povinnostmi stanovenými pro tyto podniky návrhem zákona a evropskou směrnicí.
Obecně k ochraně oznamovatelů
Termín whistleblowing se definuje jako označení pro případy, kdy stávající nebo bývalý zaměstnanec − whistleblower/oznamovatel − upozorní instituci na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky na pracovišti, které se dějí se souhlasem nebo vědomím jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu či ohrožují veřejnost, čímž může riskovat ztrátu zaměstnání a často i bezpečnost svoji a své rodiny.
Některé členské země jako například Švédsko poskytují speciální státní ochranu a podporu oznamovatelům již dnes. Jiné státy naopak žádnou komplexní úpravu této oblasti nemají. Směrnice si tedy klade za úkol sjednocení této problematiky pro všechny státy EU a stanovení minimálních požadavků na ochranu oznamovatelů. Směrnice ovšem neposkytuje ochranu všem oznamovatelům, pouze těm, kteří oznamují porušení práva EU spadající do oblastí uvedených v článku 2 směrnice s tím, že členské státy mohou tuto věcnou působnost ve prospěch oznamovatelů rozšířit. Mezi oblasti oznamování, které podléhají ochraně, tak patří zejména zadávání veřejných zakázek, ochrana veřejného zdraví, bezpečnost výrobků, bezpečnost dopravy, finanční služby, ochrana spotřebitele a osobních údajů. Vládní návrh zákona dále využívá možnosti ochranu rozšířit5 💬, hlavní základ však zůstává stejný.
Důvodová zpráva k návrhu zákona tento krok odůvodňuje právě absentující obecnou úpravou ochrany oznamovatelů v českém právním řádu. Nějaká forma úpravy ochrany oznamovatelů byla navržena v České republice již několikrát. Nicméně zatím nepanovala společenská shoda na komplexní úpravě ochrany oznamovatelů s výjimkou ochrany oznamovatelů z řad státních zaměstnanců, která je upravena nařízením vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu. Jisté fragmenty obecné ochrany whistleblowerů lze například nalézt v zákoníku práce, a to konkrétně v ustanoveních upravujících povinnost upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance, hrozí-li škoda nebo nemajetková újma či zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu, nebo v trestním zákoníku, který stanovuje povinnost oznamovat taxativně vymezené trestné činy.
Komplexní právní úprava ochrany oznamovatelů tedy vzniká až na základě transpozice směrnice. Má za úkol doplnit do českého právního řádu chybějící prvky ochrany oznamovatelů a poskytnout záruky, že pokud stanoveným způsobem oznámí oznamovatel skutečnosti nasvědčující tomu, že se někdo dopustil protiprávního jednání, nebude nijak sankcionován, tedy bude chráněn před odvetnými opatřeními. Návrh zákona uvádí demonstrativní výčet těchto odvetných opatření, který odpovídá směrnici. Jedná se například o propuštění, převedení na nižší pozici, diskriminaci, předčasné ukončení pracovní smlouvy nebo způsobení újmy například poškozením dobré pověsti na sociálních sítích.
Koho chrání návrh zákona?
Návrh zákona zásadně nemění okruh osob, které jsou chráněny evropskou směrnicí. Vztahuje se tedy nejen na osoby, které získaly informace o porušení v rámci pracovněprávního vztahu, ale rovněž i na OSVČ, společníky, osoby ve statutárních, řídících nebo dozorčích orgánech, dobrovolníky, stážisty a osoby vykonávající činnost na základě smlouvy o poskytování dodávek, služeb, stavebních prací nebo jiné obdobné smlouvy. Dále se vztahuje rovněž na oznamovatele, kteří se o takovou činnost teprve ucházejí nebo ucházeli. Chráněni jsou také ti, kteří jsou ve vztahu k oznamovatelům osobami blízkými, osoby, které oznámení umožnily nebo usnadnily, a dále osoby, které jsou s oznamovateli nějakým způsobem spojeny v pracovním kontextu, například kolegové.
Logicky se naopak nemůže domáhat ochrany před odvetnými opatřeními osoba, která podala vědomě nepravdivé oznámení. Za toto jednání lze dle návrhu zákona udělit pokutu až do výše 50 tisíc korun.
Jak se bude oznamovat?
Směrnice stanovuje základní parametry pro kanály, prostřednictvím kterých lze podat oznámení. Jedná se o vnitřní nebo externí oznamovací systém. V Česku by mělo externí oznamovací systém zajišťovat variantně buď ministerstvo spravedlnosti, anebo Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. S oznámením se lze obrátit rovněž na orgány činné v trestním řízení či na jiné orgány příslušné podle speciálních právních předpisů. Za externí oznamovací kanál se nicméně považuje pouze ministerstvo.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
