Stanislav BalíkNa letošní rok připadla kulatá výročí dvou polských ústav, které v zásadě ohraničily dlouhé období polských dějin, během něhož byl polský stát rozdělen mezi Prusko, respektive Německou říši, Rakousko, respektive Rakousko-Uhersko, a Rusko. Ústava z 3. května 1791 (Ustawa rzadowa) byla přijata mezi prvním a druhým dělením Polsko-litevské unie, ústava ze 17. března 1921 pak ve třetím roce existence druhé Polské republiky. Usnesením polského Sejmu z 9. listopadu 2020 byl letošní rok prohlášen mimo jiné Rokem ústavy z 3. května.
Právo veta každého ze zákonodárců
Ústava z 3. května, která se stala prvou moderní evropskou ústavou, byla pokusem o ústavní řešení krize polsko-litevského státu. Na část příčin této krize poukazuje samotný text ústavy. Podle jejího článku VI. tak „navždy rušíme liberum veto, konfederace jakéhokoli druhu a konfederační sejmy, jakožto duchu této ústavy odporující, rozvracející řád a ničící společnost“, a to z toho důvodu, že „ve všem a všude by většina měla být rozhodující“.
Prvé liberum veto bylo uplatněno na Sejmu v roce 1652. Od té doby stačilo, aby jediný poslanec zmařil přijetí sněmovního usnesení pouhým zvoláním: „Ja niepozwalam“ čili „já nedovolím“. Krize šlechtické oligarchické republiky se pak projevovala postupně. Polsko-litevská unie, jejíž král a velkokníže Jan Sobieski ještě v roce 1683 se svým vojskem pomohl zabránit pádu Vídně při jejím druhém tureckém obléhání, se zapletla do severní války v letech 1700−1721, během níž došlo k rozpolcení polské šlechty v otázce, zda stát na švédské straně, či se Švédskem válčit. Toto nesmiřitelné rozdělení šlechty vedlo k oslabení státu a stále intenzivnějšímu zasahování sousedních zemí − Ruska Kateřiny II. a Pruska − do polských záležitostí včetně volby polského krále. Odporu proti Ruskem původně podporovanému králi Stanislavu II. Augustovi Poniatowskému využilo Rusko k vojenské intervenci, která skončila v roce 1772 diplomatickým jednáním a prvním rozdělením Polska.
Na textu Ústavy z 3. května se kromě krále Stanislava II. Augusta významně podíleli Stanislaw Malachowski, který již na Sejmu v roce 1764 usiloval o omezení liberum veto, dále politik, žurnalista, spisovatel a filozof Roman Ignacy Franciszek Potocki a Hugo Stumberg Kollataj, rovněž muž širokých zájmů, politik, spisovatel, geograf, historik a žurnalista.
Právní norma včetně odůvodnění
Okolnost, že text Ústavy nebyl psán právníky, se projevila i v tom, že jednotlivá ustanovení často obsahují nejen samotnou právní normu, ale zároveň i pasáž obdobnou jako dnešní důvodová zpráva. Příkladem může být již článek I. o hlavním náboženství, dle něhož „hlavním národním náboženstvím je a bude svatá římská katolická víra se všemi jejími právy; přechod od hlavní víry k jakémukoliv vyznání je zakázán pod sankcí odpadlictví. Poněvadž ta samá víra nám přikazuje, abychom milovali své bližní, všem lidem jakéhokoliv vyznání je třeba poskytnout pokoj ve víře a ochranu, a proto poskytujeme svobodu všech obřadů a náboženství v polských krajích“.
