Aktuální číslo časopisu Ekonom
Stanislav BalíkNa letošní rok připadla kulatá výročí dvou polských ústav, které v zásadě ohraničily dlouhé období polských dějin, během něhož byl polský stát rozdělen mezi Prusko, respektive Německou říši, Rakousko, respektive Rakousko-Uhersko, a Rusko. Ústava z 3. května 1791 (Ustawa rzadowa) byla přijata mezi prvním a druhým dělením Polsko-litevské unie, ústava ze 17. března 1921 pak ve třetím roce existence druhé Polské republiky. Usnesením polského Sejmu z 9. listopadu 2020 byl letošní rok prohlášen mimo jiné Rokem ústavy z 3. května.
Právo veta každého ze zákonodárců
Ústava z 3. května, která se stala prvou moderní evropskou ústavou, byla pokusem o ústavní řešení krize polsko-litevského státu. Na část příčin této krize poukazuje samotný text ústavy. Podle jejího článku VI. tak „navždy rušíme liberum veto, konfederace jakéhokoli druhu a konfederační sejmy, jakožto duchu této ústavy odporující, rozvracející řád a ničící společnost“, a to z toho důvodu, že „ve všem a všude by většina měla být rozhodující“.
Prvé liberum veto bylo uplatněno na Sejmu v roce 1652. Od té doby stačilo, aby jediný poslanec zmařil přijetí sněmovního usnesení pouhým zvoláním: „Ja niepozwalam“ čili „já nedovolím“. Krize šlechtické oligarchické republiky se pak projevovala postupně. Polsko-litevská unie, jejíž král a velkokníže Jan Sobieski ještě v roce 1683 se svým vojskem pomohl zabránit pádu Vídně při jejím druhém tureckém obléhání, se zapletla do severní války v letech 1700−1721, během níž došlo k rozpolcení polské šlechty v otázce, zda stát na švédské straně, či se Švédskem válčit. Toto nesmiřitelné rozdělení šlechty vedlo k oslabení státu a stále intenzivnějšímu zasahování sousedních zemí − Ruska Kateřiny II. a Pruska − do polských záležitostí včetně volby polského krále. Odporu proti Ruskem původně podporovanému králi Stanislavu II. Augustovi Poniatowskému využilo Rusko k vojenské intervenci, která skončila v roce 1772 diplomatickým jednáním a prvním rozdělením Polska.
Na textu Ústavy z 3. května se kromě krále Stanislava II. Augusta významně podíleli Stanislaw Malachowski, který již na Sejmu v roce 1764 usiloval o omezení liberum veto, dále politik, žurnalista, spisovatel a filozof Roman Ignacy Franciszek Potocki a Hugo Stumberg Kollataj, rovněž muž širokých zájmů, politik, spisovatel, geograf, historik a žurnalista.
Právní norma včetně odůvodnění
Okolnost, že text Ústavy nebyl psán právníky, se projevila i v tom, že jednotlivá ustanovení často obsahují nejen samotnou právní normu, ale zároveň i pasáž obdobnou jako dnešní důvodová zpráva. Příkladem může být již článek I. o hlavním náboženství, dle něhož „hlavním národním náboženstvím je a bude svatá římská katolická víra se všemi jejími právy; přechod od hlavní víry k jakémukoliv vyznání je zakázán pod sankcí odpadlictví. Poněvadž ta samá víra nám přikazuje, abychom milovali své bližní, všem lidem jakéhokoliv vyznání je třeba poskytnout pokoj ve víře a ochranu, a proto poskytujeme svobodu všech obřadů a náboženství v polských krajích“.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
