V nedávné době jsem vzpomínkově sáhl po knize Karla Čermáka Advokacie & úvahy související (Praha, 2000) a začetl se do vynikajících a stále aktuálních esejí, z nichž jedna nese název Být o. Téměř současně jsem přitom zaregistroval diskusi o přechylování ženských příjmení. Jaká škoda, že se Karel této debaty nedožil, jsem ze srdce přesvědčen, že by do ní literárně vstoupil. Takto mi nezbylo, než abych se tématu jaksi substitučně v rámci nepřikázaného jednatelství ujal sám, což činím, přestože mne tatínek varoval, abych „nemluvil o provaze v domě oběšencově“.
Bojím se totiž, že se dočkám chvíle, kdy se na internetu dočtu, jak „Dr. Křesomysl Knedlík Dojídal a Dr. Miláček Sladký hájili ve skupinové trestní věci“, přičemž nebude zřejmé, zda − napsáno dnešní v některých očích úpadkovou a zbytečně složitou češtinou − hájily dvě obhájkyně, nebo hájili dva obhájci, či žena Křesomysl a muž Miláček Sladký. Jako druhý krok po odstranění přechylování se totiž zákonitě nabízí zlikvidovat konečně -y, a to nejen v příčestí minulém, ale vůbec, aby napříště již „děti nedostávali špatné známki z diktátů“ nebo přestalo být hrubou chybou v rozsudcích často psané „soudy rozhodli“, čímž by byla definitivně odstraněna hypotéza o obživnutí oněch soudů. I takový nápad zde již totiž byl, o čemž se můžete přesvědčit třeba v deníku Telegraf ze dne 21. července 1993. Tehdy však zdravý rozum zvítězil.
Jak je tomu s přechylováním či s ženskými příjmeními, abych byl také patřičným světákem a nezahanbil by mne v tomto směru Američan z Vysočan, across the world?
Zdá se, že minimální ochranu soukromí poskytuje litevština. Koncovka -té tak prozradila na bývalou první ženu − prezidentku Litvy Daliu Grybauskaité, že není provdána, vdanou Litevku poznáte naopak podle koncovky -né, jak o tom vypovídá příjmení bývalé soudkyně Ústavního soudu Tomy Birmontiené.
O bývalé prezidentce Islandu Vigdís Finnbogadóttir se i bez rodného listu dozvíme, že její otec se jmenoval Finnboga, dóttir znamená v islandštině dcera, takže přechýlené Vigdís Finnbogadóttirová znamená vlastně Finnbogadcerová.
O tom, že její otec je příjmením Christofilos, se dozvíme podle koncovky dívčího příjmení prvé řecké ženy − premiérky Vassiliki Thanou-Christophilou, psané −ov, vyslovované -u.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později