Napsat něco nového o penězích, majetku a souvztažnosti těchto společenských veličin k vládě a moci je asi zhola nemožné. Nezbyde mi, než se vrátit ke starým Římanům a zopakovat si, co kdysi vyslovil Publilius Syrus: „Pecuniae omne reginem est rerum omnium“ (Peníze mají veškerou vládu nad všemi věcmi).

Bylo by určitě nošením dříví do lesa dlouze rozebírat veškeré „náboženské“, „ideologické“ či „národnostní“ „rasové“ války, boje, nepokoje. Vždy bychom našli majetkový, a tedy ten pravý důvod pro utrácení lidských životů.

Proto jsem do dnešních dnů nepochopil, a přiznávám, že o tom hodně přemýšlím, proč Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod neobsahovala již v době jejího podpisu dne 4. listopadu 1950 v Římě ustanovení o ochraně majetku. Proč příslušný článek o ochraně tohoto základního práva, tedy pokojně užívat svůj majetek, spatřil světlo světa až v dodatkovém protokolu dne 20. března 1952 v Paříží? Proč ta více než roční prodleva? Rovněž mi zůstává záhadou, že Švýcarsko jako dnešní bankovní srdce Evropy doposud tento dodatkový protokol neratifikovalo.

Tyto otázky určitě nevyřeším a ani nemíním řešit, prostě tomu tak je. Možná zajímavější bude zabývat se různými prostředky, které používá držitel moci pro získání dalšího majetku, který mu umožní jeho moc ještě více posílit. Panovníci se chovají různě, málokteří chytře a téměř žádní s dlouhodobou vizí do budoucna.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.