Aktuální číslo časopisu Ekonom
Stále více úkolů přebírá nejen v dopravě umělá inteligence. Samořiditelné soupravy metra jsou již běžné, v Norimberku fungují od roku 2008. Počítá se s nimi i pro novou linku D pražského metra. Po většinu běžných letů dnes letadlo pilotuje autopilot. Blíží se doba, kdy i automobily řízené umělou inteligencí přestanou být pouze výsledkem triků filmových tvůrců. Legislativa drtivé většiny států však na tento vývoj nereaguje, jakkoliv by nová právní úprava pro tyto otázky byla potřebná.
Samozřejmě, situace v silniční dopravě je o poznání komplexnější než v případě samořiditelného metra. Vývoj však postoupil i zde a první technická řešení, která dokážou automobil řídit bez zásahu člověka v běžných situacích, jsou již na světě.
V České republice je často skloňován projekt testovací dráhy pro vozidla BMW v Sokolově či testovací provoz autonomních vozidel po dálnici D8 směrem na Německo. Autonomní řízení představuje vedle elektromobility jednu z největších výzev pro automobilový průmysl. Nepřekvapí tedy, že průkopníkem na poli legislativy se v tomto oboru stalo Německo, domovská země řady tradičních automobilových značek.
U našich západních sousedů vstoupil letos 28. července v účinnost zákon o autonomním řízení (Gesetz zum autonomen Fahren). Tento bývá označován jako první zákon regulující autonomní řízení ve stupni číslo 5 podle stupnice vypracované Society of Automotive Engineers (SAE) v běžném provozu, přičemž novelizoval německý zákon o silničním provozu (Straßenverkehrsgesetz − StVG). Nově jsou v něm autonomním vozidlům a vozidlům s automatizovanou funkcí věnovány paragrafy 1a až 1l.
Proč teď?
Nejeden čtenář by mohl namítnout, že zcela autonomní vozidla jsou hudbou vzdálené budoucnosti, tak proč se těmito problémy trápit zrovna nyní? Hlavními důvody jsou právní jistota a konkurenční výhoda. Plně autonomní vozidla představují vrchol snažení na tomto poli a budou mít nepochybně vliv na digitalizaci společnosti, například budou vyžadovat vybudování spolehlivé sítě 5G.
Nicméně již po cestě k tomuto vrcholu vznikají životaschopná řešení, která jsou postupně implementována do nových vozidel. Nutit řidiče věnovat se stále „řízení vozidla“, když toto není zapotřebí, je pak plýtvání časem a v podnikání i penězi. Zaměstnanec na služební cestě může ve služebním autě kontrolovat faktury nebo připravovat prezentaci pro zákazníka. A zákonodárce by měl stanovit, kdy je toto možné.
S právní jistotou pak souvisí i konkurenční výhoda daného národního hospodářství. Tam, kde budou jasně stanovená pravidla, se podnikatelé nebudou bát pořídit si moderní vozidla, jelikož budou vědět, kdy je mohou nasadit a jaké náklady tím ušetří. Vývojáři takovýchto vozidel budou mít tendenci vyvíjet vozidla v takovém státě, kde je budou moci rovněž zkoušet. Situaci ve státech, kde legislativa nebude držet krok s technickým vývojem, odhadne čtenář jistě sám. Jaká pravidla tedy pro provoz „samořiditelných“ vozidel platí u našich západních sousedů nyní?
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
