I v letošním roce lze v rozhodovací činnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu2 💬 rozpoznat vliv pandemie. Zvláště v úvodu roku rozšířený senát vydával menší množství rozhodnutí, než bylo dříve obvyklé. Přesto v konečném součtu rozšířený senát nevybočil z průměru předchozích let.
Konkrétně během prvního pololetí, respektive prvních osmi měsíců roku3 💬 rozšířený senát vydal devět rozhodnutí. Celkem osm věcí projednal a v jednom případě vyslovil, že není dána jeho pravomoc rozhodnout dle § 17 odst. 1 soudního řádu správního.4 💬 Z osmi věcně projednaných věcí, které se všechny týkaly procesních otázek, rozšířený senát dvakrát sám rozhodl a ve zbývajících šesti věcech zodpověděl položenou otázku (otázky) a věc vrátil k rozhodnutí postupujícímu senátu.
V rámci stejného období bylo rozšířenému senátu postoupeno sedm otázek k zodpovězení. S již dříve postoupenými a dosud nerozhodnutými věcmi tak rozšířenému senátu zbývá zodpovědět otázku (otázky) celkem ve 12 případech.5 💬
Zahájení správního řízení ex offo
Za průlomový a nepochybně nejvíce ovlivňující praxi se dá označit březnový rozsudek č. j. 6 As 18/219-39 ze dne 26. 3. 2021. V tomto rozhodnutí se rozšířený senát zabýval otázkou, zda se žalobce může bránit ve správním soudnictví žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu proti faktické nečinnosti stavebního úřadu ve věci nepovolené stavby či terénní úpravy provedené jinou osobou, a pokud ano, za jakých podmínek.
Rozšířený senát k tomuto konstatoval: „Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem, a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona.“6 💬
Unijní právo a regulace hazardu
Evergreenem naší série článků o rozhodovací činnosti rozšířeného senátu byla věc, kterou rozšířenému senátu předložil pátý senát pod sp. zn. 5 As 177/2016. Spor týkající se aplikace unijního práva na regulaci sázkových a jiných hazardních her na území obce dospěl k závěrečnému zhodnocení otázky, zda se mohou provozovatelé loterií či jiných podobných her, jimž bylo správním orgánem odňato povolení k provozování těchto her na základě obecně závazné vyhlášky obce, dovolávat unijního práva, pokud prokážou, že mezi jejich zákazníky pravidelně patří i státní příslušníci jiných členských zemí EU.
Druhá otázka položená rozšířenému senátu pak spočívala v tom, zda má v řízení o žalobě (případně kasační stížnosti) ve věcech, v nichž je přezkoumáváno rozhodnutí o zrušení povolení k provozování loterie či jiné podobné hry na základě obecně závazné vyhlášky, obec, jež zmiňovanou vyhlášku vydala, postavení osoby zúčastněné na řízení.
Připomínáme, že pro vyřešení první otázky využil rozšířený senát institutu předběžné otázky SDEU, a to dne 21. 3. 2019 usnesením č. j. 5 As 177/2016-61.
V minulém díle série jsme tento případ podrobně popisovali, a to včetně rozhodnutí o předběžné otázce SDEU7 💬, a zároveň jsme predikovali, že v první polovině roku 2021 lze očekávat konečné zodpovězení výše nastíněných otázek ze strany rozšířeného senátu.
To se skutečně stalo, když v únoru vydal rozšířený senát rozsudek č. j. 5 As 177/216 ze dne 10. 2. 2021, plně převzal závěry SDEU a konstatoval, že: „Účinky práva EU, konkrétně článku 56 a násl. SFEU, mohou dle okolností vést k omezení prostoru pro samosprávu, v němž obec obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti na svém území reguluje přípustnost, rozsah a jiné modality provozování sázkových her a jiných podobných her (§ 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2016). Obec takovou regulaci může v obecné rovině přijmout a má velmi široký prostor pro uvážení ohledně její konkrétní podoby. Prostor pro samosprávu však je omezen v tom, že případné takto vyhláškou vytvořené překážky volnému pohybu služby, která spočívá v umožnění hrát tyto hry, musí být v souladu s podmínkami práva EU.“
K druhé otázce, tedy postavení obce v řízení před správními soudy, rozšířený senát shledal, že nemá pravomoc ji posuzovat, neboť statutární město Děčín neuplatnilo právo osoby zúčastněné na řízení, i když mu městský soud umožnil je uplatnit, a není tak důvod tuto otázku přezkoumávat.
Pravidla pro určení místní příslušnosti
Z postoupených věcí je pro obecnou praxi zajímavá otázka, kterou předložil rozšířenému senátu k posouzení osmý senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 10. 2. 2021 č. j. Nad 202/2020 − 53, a to zda dopadá pravidlo pro určení místní příslušnosti podle § 7 odst. 3 soudního řádu správního na žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, jestliže se tato nečinnost odvíjí od „věci“ vymezené v tomto ustanovení.
Osmý senát řeší tuto otázku ve sporu, v němž se žalobce domáhal žalobou ze dne 27. 8. 2019 (první žaloba) zrušení rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 26. 10. 2017 a ze dne 14. 3. 2018 a zároveň navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost rozhodnout o čtyřech žádostech o obnovu řízení. Žalobou ze dne 2. 9. 2019 (druhá žaloba) pak žalobce navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí ministryně ze dne 14. 3. 2018 a uložil žalovanému povinnost rozhodnout o rozkladu. Ze skutkového popisu je zřejmé, že se spor mimo jiné týkal nečinnosti8 💬 ministerstva práce a sociálních věcí, respektive jeho ministryně.
Městský soud v Praze druhou žalobu posoudil jako doplnění první žaloby a věc usnesením postoupil Krajskému soudu v Praze, neboť byl přesvědčen, že se místní příslušnost má posuzovat podle § 7 odst. 3 soudního řádu správního9 💬 a žalobce má trvalé bydliště v obvodu Krajského soudu v Praze.
S tímto postupem ale Krajský soud v Praze nesouhlasil a předložil věc k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Poukázal na fakt, že žalobce podal dvě samostatné žaloby − dle obsahu jednu žalobu proti rozhodnutí a druhou proti nečinnosti správního orgánu. Dle krajského soudu ustanovení § 7 odst. 3 soudního řádu správního dopadá pouze na žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a pro žaloby proti nečinnosti nebo zásahové žaloby se dané ustanovení neuplatní, i když se spor meritorně týká věcí vyjmenovaných v ustanovení. Krajský soud je tedy přesvědčen, že pro žalobu proti nečinnosti se i v tomto případě uplatní obecné pravidlo pro určení místní příslušnosti dle § 7 odst. 2 soudního řádu správního, a proto by spor o nečinnosti ministerstva práce a sociálních věcí měl rozhodovat Městský soud v Praze.
Osmý senát Nejvyššího správního soudu shledal, že otázka, zda § 7 odst. 3 soudního řádu správního dopadá na všechny žalobní typy, není v judikatuře jednotně řešena. Jedna větev rozhodovací praxe dovozuje, že § 7 odst. 3 soudního řádu správního je úprava místní příslušnosti speciální oproti obecnému pravidlu dle § 7 odst. 2 a využije se v jakémkoli sporu v taxativně vyjmenovaných oblastech. Naproti tomu druhá judikatorní větev chápe úpravu místní příslušnosti v daném ustanovení tak, že při sporu o nečinnost není rozhodné, v jaké věci je daný správní orgán nečinný, ale meritem sporu je právě ta nečinnost, a z tohoto důvodu nelze využít pro určení místní příslušnosti sporné ustanovení § 7 odst. 3 soudního řádu správního. Samotný osmý senát se přiklání k prvně nastíněnému výkladu, který je i původnějším výkladem Nejvyššího správního soudu.
Autorky věří, že rozšířený senát tuto zajímavou otázku co nejdříve rozhodne. Stejně tak věří, že zbytek roku přinese více zajímavých rozhodnutí rozšířeného senátu než uplynulých osm měsíců.
Přehled rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu leden−červen 2021
Leden
Rozsudek ze dne 26. 1. 2021, č.j. 1 Afs 236/2019 -83
Otázka: Může správce daně v případě, kdy jsou naplněny zákonem předpokládané podmínky pro prominutí penále (stanovené v § 259c odst. 2 a 3 a v § 259a odst. 1 a 3 daňového řádu) uvážit s pouka u, intenzitu či jiné okolnosti porušení daňových nebo účetních předpisů, které je skutkovým a právním základem penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá, tak, že penále nepromine?
Odpověď: Při posuzování splnění podmínek dle § 259c odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se nebere v úvahu porušení daňových předpisů, které je skutkovým a právním základem uložení penále, o jehož prominutí daňový subjekt žádá. K tomuto porušení však správce daně přihlédne v rámci správního uvážení dle § 259a odst. 2 daňového řádu a s ohledem na povahu, intenzitu či jiné okolnosti tohoto porušení nemusí penále prominout.
Únor
Rozsudek ze dne 3. 2. 2021, č. j. Nao 173/2020 − 119
Otázka: Je důvodem podjatosti soudkyně vůči zdravotní pojišťovně skutečnost, že jde o její vlastní zdravotní pojišťovnu, proti níž vede nebo v nedávné minulosti vedla soukromoprávní spor o úhradu zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění, konkrétně o hrazení nákladů porodní asistentky v domácím prostředí? Devátému senátu proto nezbylo než rozhodnout v souladu s § 17 odst. 1 s. ř. s. o postoupení věci rozšířenému senátu?
Odpověď: Za situace, kdy se soudkyně pře v živém sporu (či nedávno neúspěšně přela) se žalovanou o principiální a hodnotovou otázku, která je pro ni samotnou jednak intimní, jednak společensky kontroverzní, a zároveň se cítí být žalovanou diskriminována, nelze vyloučit, že její vztah k žalované zůstal tímto sporem poznamenán. Nelze ji tedy podle názoru rozšířeného senátu označit (v jiných živých věcech) za objektivně nestrannou a emocionálně neutrální, neboť u ní ve smyslu citované judikatury Ústavního soudu existují „okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah“.
Rozsudek ze dne 10. 2. 2021 č. j. 5 As 177/2016 − 139
Otázka: Mohou se provozovatelé loterií či jiných podobných her, jimž bylo správním orgánem odňato povolení k provozování těchto her na základě obecně závazné vyhlášky obce, kteří prokážou, že mezi jejich zákazníky pravidelně patřili i státní příslušníci jiných členských zemí EU, dovolávat unijního práva, konkrétně ustanovení SFEU o svobodě pohybu služeb a k tomu se vztahující judikatury Soudního dvora?
Má v řízení o žalobě (případně kasační stížnosti) ve věcech, v nichž je přezkoumáváno rozhodnutí o zrušení povolení k provozování loterie či jiné podobné hry na základě obecně závazné vyhlášky, obec, jež zmiňovanou vyhlášku vydala, postavení osoby zúčastněné na řízení?
Odpověď: Účinky práva EU, konkrétně článku 56 a násl. SFEU, mohou dle okolností vést k omezení prostoru pro samosprávu, v němž obec obecně závaznou vyhláškou v samostatné působnosti na svém území reguluje přípustnost, rozsah a jiné modality provozování sázkových her a jiných podobných her (§ 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2016). Obec takovou regulaci může v obecné rovině přijmout a má velmi široký prostor pro uvážení ohledně její konkrétní podoby. Prostor pro samosprávu však je omezen v tom, že případné takto vyhláškou vytvořené překážky volnému pohybu služby, která spočívá v umožnění hrát tyto hry, musí být v souladu s podmínkami práva EU.
Březen
Rozsudek ze dne 26. 3. 2021 č. j. 6 As 108/2019 − 39
Otázka: Může se žalobce bránit ve správním soudnictví žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu proti faktické nečinnosti stavebního úřadu ve věci nepovolené stavby či terénní úpravy provedené jinou osobou? Pokud ano, za jakých podmínek? Pokud ne (resp. pokud nejsou příslušné podmínky splněny), má správní soud žalobu odmítnout, nebo zamítnout?
Odpověď: I. Ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví-li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem, a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. II. Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je „zápůrčí“, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo „určovací“, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí-li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. III. Neuplatnil-li žalobce před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v jeho faktické nečinnosti ve věci zahájení správního řízení z moci úřední podnět podle § 42 správního řádu, respektive podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 2 správního řádu), soud žalobu odmítne pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později