Během koronavirové pandemie se nejen česká ekonomika dostala do úzkých. Lockdown omezil většinu služeb a obchodů a mnoho lidí bylo nuceno na nastalou změnu reagovat změnou zaměstnání. Dalším charakteristickým prvkem pandemie v Česku bylo vydávání opatření, přičemž mnohá z nich byla posléze shledána nezákonnými. Někteří podnikatelé se proto obraceli na stát s žalobami o náhradu škody, nebo jimi alespoň hrozili. Dnes už víme, že ne každý se do soudního sporu se státem pustil. Ale co kdyby ano? Jaký vliv na ekonomiku by to přineslo?

Podle Davida Vagenknechta, analytika Raiffeisenbank, by česká ekonomika měla zcela jinou dynamiku. „Byl by mnohem méně zatížen reálný sektor, tedy firmy a domácnosti, a také sektor bankovní. Pravděpodobně bychom měli i mnohem více uvolněnou měnovou politiku,“ vysvětluje Vagenknecht. V praxi by to tedy podle jeho názoru vypadalo tak, že v situaci, kdy by podnikatelé měli z podpor pokryty všechny výpadky příjmu, neměli by logicky obavy z bankrotu. Zároveň by tak nemuseli propouštět zaměstnance, což by se projevilo na nezaměstnanosti. „Souvisí to s nastavením bankovního systému. Firmy i domácnosti mají půjčky, a když se úplně sníží šance toho, že ten úvěr nebude splácen, tak je to pro banku pozitivní. Tlak na banky a jejich finanční stabilitu by ze strany České národní banky klesl,“ uvádí Vagenknecht.

Uvolnění a prosperita na jedné straně se však dříve či později projeví nedostatkem na straně druhé. A to konkrétně na státní pokladně. Veškeré propady příjmů by musel krýt stát, což by bylo samozřejmě placeno z odvedených daní. Ve výsledku bychom se tedy na vyrovnávání této stability podíleli všichni. Navíc podíváme-li se na to, v jaké situaci se státní kasa nachází nyní, zjistíme, že finanční deficity jsou vysoké. Kdybychom k tomu přidali ještě výdaje ve formě stoprocentní podpory či následného odškodnění pro všechny, byla by situace přímo kritická,“ konstatuje Vagenknecht.

Finanční jistota ze strany státu směrem k podnikatelům by navíc znamenala zcela jiné chování lidí v rámci adaptace na vzniklou krizi. „Vezměme si například číšníka, který nemůže najednou pracovat v restauraci, jsou zavřené. Kdyby čekal, že mu bude mzda pokryta a proplacena, nenutilo by ho nic nalézt si práci někde jinde, a to třeba ve zdravotnictví, kam by se například hlásil, protože tam byly pomocné síly potřebné nejvíce,“ vysvětluje Vagenknecht. Otázkou je i to, jak by se ekonomika oživovala po návratu k normálu. Podle ekonoma by lidé měli mnohem vyšší stav úspor, a přemýšleli by tak více o investicích.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.