Fiaskem pro ministerstvo zdravotnictví končí většina sporů o zákonnost pandemických opatření. Řízení, v nichž resort nedokázal svá omezující nařízení před soudem obhájit, se počítají už na vyšší desítky. Úspěšným žalobcům pak Nejvyšší správní soud zpravidla přiznává náhradu nákladů řízení. To však zjevně nebudou jediné nároky, které zatíží ministerský rozpočet. Postoj resortu zdravotnictví k mimosoudnímu vyřešení odškodnění je přitom zcela odmítavý. V odpovědi na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím úřad během prázdnin odpověděl, že nevyhověl žádnému ze vznesených nároků a nevyplatil tak ani korunu.

„Hromadná“ žaloba na ministerstvo

Celá řada advokátních kanceláří přitom chystá, nebo už dokonce zahájila vůči ministerstvu právní kroky, a to v režimech různých zákonů. Aktivní je v tomto ohledu například brněnský advokát David Záhumenský. Sám u soudu dosáhl buď přímo zrušení, nebo prohlášení nezákonnosti u zhruba deseti ministerských opatření. A další případy jsou dosud nerozhodnuté. „Nenapadali jsme každé opatření. Na druhou stranu proti některým opatřením na soud přišlo mnoho návrhů, každý napadal něco trochu jiného a z jiných důvodů,“ shrnuje Záhumenský.

Jeho kancelář teď asi za stovku klientů připravuje na stát žalobu o nemajetkovou újmu za nezákonná rozhodnutí. „Podle nás tam není rozhodující, že většina těch lidí ani nebyla účastníkem řízení, kde byla úspěšně napadána nezákonnost. Důležité je, že ta opatření byla prohlášena za nezákonná a měla na práva těchto žalobců vliv,“ dodává Záhumenský s tím, že každý ze žalobců nárokuje peněžitou satisfakci v objemu nižších desítek tisíc korun.

Záhumenský žalobu chystá v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci. Jejímu podání tak předcházelo uplatnění nároku vůči ministerstvu zdravotnictví v rámci předběžného projednání. „Jak jsme předpokládali, na konci půlroční lhůty nám řekli, že tam ten nárok nevidí,“ doplnil s tím, že podobný postup zvolil už loni v listopadu. I tehdy se jednalo o nárok z titulu nezákonného rozhodnutí.

Advokát Michal Staněk zvolil jiný postup. U soudu zastupuje pro bono pendlera Pavla Hutníka, který žaloval stát, že musel ze svého platit PCR test, aby mohl vycestovat do zaměstnání v Německu. S žalobou neuspěl, a protože se jednalo o bagatelní nárok, zhruba čtyři tisíce korun, není zde možnost ani řádných opravných prostředků. Soud konstatoval, že stát neodpovídá za škodu, která adresátu práva vznikne tím, že respektuje právní předpis.

„Žádost o úhradu testů na základě vzoru, který jsem připravil, podaly k orgánu krizového řízení odhadem nižší stovky pendlerů. Následně poté, co vláda všechny jejich žádosti odmítla, jsme se domluvili, že právě s panem Hutníkem podáme jakousi průzkumnou žalobu, kterou se pokusíme prosoudit cestu i pro ostatní,“ říká Michal Staněk, který se neúspěchem u nalézacího soudu nenechá odradit. Zamítnutím žaloby u Obvodního soudu pro Prahu 7 se panu Hutníkovi totiž otevřela cesta rovnou k ústavní stížnosti.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.