Někdy mám pocit, že s dějinami je to úplně stejné jako s dnešními médii. Nemohou-li v daný den novináři psát či redaktoři v televizi vyprávět o tragédii, skandálu nebo alespoň o epidemii, obchází vydavatele a především vlastníky médií hrůza. Čtenáři přestanou číst, diváci sledovat a inzerenti stáhnou své reklamy. Přijde bankrot, zkrachujeme! Stejně tak dávný panovník, jenž nevedl válku nebo alespoň nevyhrál nějakou bitvu, jako by i pro milovníky historických románů neexistoval. Psát o míru a spokojeném životě je jaksi nuda. Anebo není?

Takový Maxmilián II. Habsburský není zrovna populární postavou pro spisovatele a málokterý student dějepisu si okamžitě vybaví období jeho vlády. A přece byl panovníkem více než 12 let (1564−1576). Z československých a českých prezidentů v posledních sto letech jej v délce mandátu překonávají pouze Tomáš Garrigue Masaryk a Gustáv Husák a obdobnou dobu jako Maxmilián II. byl hlavou státu Václav Havel. Dovolím si tvrdit, že tento Habsburk byl zajímavým člověkem, jakože neméně zajímavá byla i situace v českých a moravských zemích oné doby.

Ne že by Maxmilián II. nevedl válku, ale byla to válka obranná, jak jinak než proti Turkům. Maxmilián se sice neukázal být zrovna kvalitním válečníkem, ale turecký sultán Sulejman I. v průběhu válečného tažení zemřel. Takže žádná sláva ani na jedné straně. Ani Drinopolský mír, tedy smlouva podepsaná mezi císařem na českém trůně a Sulejmanovým synem Selimanem II. v roce 1568, nepřinesl příliš nového. Maxmilián se zavázal platit Turkům tribut, ale ten již platil i jeho otec Ferdinand I.

Zkrátka Maxmilián byl všechno jiné než vojevůdce. Byl vzdělaný, hovořil španělsky, francouzsky, maďarsky, italsky a samozřejmě latinsky. Zajímal se jak o renesanční umění, tak o tehdy stále více populární myšlenky humanismu. A tíhnul spíše k protestantům než ke katolicismu, což bylo náboženství vlastní po celé Evropě rozvětvené habsburské dynastii. Jenomže jít proti vlastní dynastii nebývá nikdy rozumné. A tak Maxmilián formálně sice přijal katolickou víru, neprosazoval ji však politicky a pragmaticky hledal rovnováhu pro zvládnutí všech zemí, jichž byl panovníkem. Vskutku svobodomyslný přístup renesančního vládce.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.