Mnoha problémům, se kterými se právníci setkávají v advokátních kancelářích a na soudech, by se dalo zabránit, pokud by lidé měli alespoň základní povědomí o právu a kdyby své problémy neřešili pozdě. „Právní gramotnost znamená mimo jiné i umět včas rozpoznat, kdy dokážou svůj právní problém vyřešit sami a kdy budou muset vyhledat pomoc advokáta,“ říká John A. Gealfow, zakladatel spolku Nugis Finem, neziskové organizace věnující se zlepšování právního povědomí české společnosti.

Co vás přimělo k založení spolku Nugis Finem?

Nugis Finem se skládá z mnoha různých lidí, které vedly různé motivace. Dominantní skupinou jsou pochopitelně právníci, ale jedním ze tří zakládajících členů je třeba i programátor. Společné nám vždy bylo přesvědčení, že obecné populaci chybí dostatečné povědomí o právu a že původ toho problému je ve vzdělávání. Všichni jsme měli v živé paměti výuku práva tak, jak jsme ji sami zažili na střední škole − a řekli jsme si, že to jde dělat lépe. Pokud mám mluvit o své vlastní motivaci − tehdy jsem působil jako senátor akademického senátu, a ačkoli jsem viděl, že se univerzita snaží vykonávat řadu prospěšných činností ve vztahu ke vzdělávání veřejnosti, vnímal jsem limitaci způsobenou tím, že se jedná o velkou instituci se spoustou schvalovacích procesů, které věci zpomalují a komplikují. Dospěl jsem k přesvědčení, že malá nezisková organizace dokáže věci udělat rychleji, levněji a lépe. S univerzitami velice úzce spolupracujeme už od našeho vzniku a bez nich by naše aktivity zdaleka nebyly takové, jaké jsou. Ta svoboda a nesvázanost pravidly pro nás ale byly klíčové.

Na svém webu píšete, že by měli lidé mít „základní povědomí o právu“. Co si lze pod tímto pojmem představit, co považujete za nutný základ, který by měl laik vědět pro svůj život?

Ptáte se, co by měl laik „vědět“ − vědění a znalosti jsou samozřejmě jeden z důležitých aspektů. Ale určitě ne jediný a dle mého názoru ani ten nejdůležitější. Povědomí o právu vnímám jako kombinaci vědomostí a dovedností, které jsou třeba k navigaci při řešení právních problémů a při identifikaci, že se v právním problému vůbec nacházíme. Do velké míry se tedy jedná o otázku kompetenční, nikoli znalostní. Jinými slovy − pro zhodnocení toho, jestli má někdo právní povědomí, je často důležitější to, že je někdo schopen rozpoznat, že na nějakou situaci nestačí.

Mgr. Bc. John Altair Gealfow

Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde nadále působí jako interní doktorand na katedře právní teorie. V rámci programu cotutelle je zároveň studentem École de droit de la Sorbonne v Paříži. Zajímá se o právo informačních technologií a obecnou a právní filozofii. Kromě advokacie se také zabývá neziskovou vzdělávací činností. V roce 2015 založil organizaci Nugis Finem, která se zasazuje o zlepšení právního podvědomí české společnosti.

Mgr. Bc. John Altair Gealfow

Lze právní gramotnost nějakým způsobem měřit?

To je jeden z projektů, na kterém v současnosti pracujeme. Jeho pracovní název je Legal Awareness Index. Snažíme se vyvinout metodologii, pomocí které by bylo možné komplexně zhodnotit vnímání vlastní kompetence účastníků, schopnosti vyřešit právně-relevantní situaci včetně zhodnocení úrovně znalostí k tomu potřebných. Metodologie výzkumu musí být z našeho pohledu zaměřena situačně, protože jenom ve vztahu k situacím je možné zhodnotit, jestli je právní povědomí daného člověka dostatečné. Důležité pro nás ani tak není to, jestli zná účastník řešení daného problému „z hlavy“. Při vědomostní části může použít svůj mobil či jiné elektronické zařízení. Vycházíme totiž z toho, že pokud je správné řešení dané situace dohledatelné během pár minut na internetu, tak se vlastně nejedná o problém právní gramotnosti, ač bychom třeba zjistili, že správné řešení drtivá většina lidí z hlavy nezná. Problém právní gramotnosti by to v takové situaci byl pouze tehdy, pokud bychom v kompetenční části testu zjistili, že lidé mají přílišnou sebedůvěru v to, že znají správné řešení, ačkoli pak volí špatně.

V prvé řadě představíme konkrétní hypotetickou situaci zahrnující potenciálně nebezpečný právní problém, poté se účastníků zeptáme, jak by daný problém řešili − jestli by to zvládli sami, jestli by šli správnou odpověď hledat na internet, jestli by šli za právníkem. Pokud řeknou, že by danou situaci zvládli sami, pak je relevantní porovnání s další částí testu, kde se jich ptáme na řešení. Chceme tedy porovnat, jestli subjektivně vnímané kompetenci účastníků odpovídají také jejich znalosti. Je tedy vidět, že znalosti jsou pouze sekundární záležitostí. Důležitější je vědomost o tom, že na nějaký problém nestačím a potřebuji pomoc.

Existují nějaká data či výzkumy o právní gramotnosti Čechů?

Na nějaké výzkumy jsme narazili, ale jejich největším problémem je právě testování encyklopedických znalostí. Pro účely posouzení právního povědomí jsou tyto výzkumy podle mého názoru zcela nepoužitelné, proto ani nevidím smysl ke zmiňování jejich závěrů, protože o skutečném právním povědomí vypovídají pramálo. Několik takových výzkumů jsme studovali, často jsou tam otázky na to, kolik má Česká republika poslanců, anebo na to, jestli je možné člověka zbavit svéprávnosti. Chytákem je to slovíčko „zbavit“, protože od roku 2014 se již na svéprávnosti pouze „omezuje“. Uvádím to jako příklad toho, proč není možné se ke zkoumání právní gramotnosti postavit pouze vědomostním způsobem s testovými otázkami tak, jak je známe ze školy − nic nám to neříká o schopnosti lidí řešit situace, které v případě špatného řešení či podcenění situace mohou lidem způsobit velké problémy a škodu.

Je nízká právní gramotnost doménou tuzemska, nebo je to všeobecný společenský problém i za hranicemi?

Vystupoval jsem na několika mezinárodních konferencích, kde jsem prezentoval naše dosavadní metodologické poznatky a setkal jsem se s velmi kladnými reakcemi, a dokonce několika poptávkami spolupráce ohledně rozšíření výzkumu i do zahraničí, jmenovitě například do Velké Británie. Právní gramotnost je vnímaná jako problém celosvětově, hodně se o ní píše, její nedostatky se hodně kritizují i zkoumají − v metodologii jejího zkoumání ale, zdá se, nemáme nedostatky jenom my. V tomto ohledu doufám, že se nám podaří přispět k řešení problému i v zahraničí. Obecná limitace samozřejmě spočívá ve znalosti pouze našeho právního řádu. Jednou vyvinutá metodologie se tedy bude muset vždy po obsahové stránce podstatně přizpůsobovat právnímu řádu zkoumaného státu. Je to výzva − vše bude záležet na tom, jestli se nám podaří najít silné zahraniční partnery, kteří budou schopni přispět svým vlastním know-how.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.