Andrea ProcházkováAmerický soudce Charles F. Amidon připomíná, ž spory u Nejvyššího soudu často končí pět ku čtyřem hlasům (má devět členů), protože: „(…) ústavněprávní spory jsou hojně rozhodovány nikoliv na základě textu ústavy, ale na základě rozdílných představ o životě“. Už dávno tak neplatí idea, že nejvyšší soudy, které navíc rozhodují o zmíněných společensko-kulturních otázkách, jsou apolitickými institucemi. Dnes je naopak jasné, že při rozhodování každého soudce či soudkyně v takových případech hrají roli nejrůznější mimoprávní faktory. A ve Spojených státech také často fakt, která ze dvou stran a „její“ prezident tohoto soudce (posléze odsouhlaseného Senátem) do funkce navrhla.
Dědictví republikána Donalda Trumpa proto nelze hledat v jeho tweetech nebo v hesle „America first“. Je prezidentem, který dokázal jako jediný v historii během jednoho volebního období převrátit poměr na Nejvyšším soudě (6:3 pro konzervativní síly) a celkově provedl rekordních 218 soudních nominací, které mu následně stvrdil republikány ovládaný Senát. Jedná se navíc o dědictví, které tu s námi bude dlouhé roky, protože soudci mají doživotní mandát a poslední Trumpova nominace, Amy Coney Barrettová, ještě nedosáhla ani padesáti let.
