Počátkem devadesátých let minulého století mě navštívila v advokátní kanceláři kamarádka, která s manželem žila v nejmenovaném větším městě na severu Čech. Bydlela v nájemním bytě, který městu patřil, cestu do Prahy za mnou vážila kvůli právním problémům. Nepamatuji si už, jaké potíže to byly, ale pro tento příběh nejsou podstatné. Rád jsem ji po letech zase uviděl a chtěl jí pomoci, tož jsem nelenil a na příslušný odbor magistrátu onoho města jsem napsal − řekněme − velmi úderný, nikoli e-mail (to tehdy nešlo), ale dopis, že takto to nelze. Po několika dnech mi z osloveného magistrátu přišel neméně tvrdý dopis. Bylo mi vysvětleno příslušným městským úředníkem, že se bohapustě mýlím, neboť podle práv onoho města si magistrát počíná dobře a že moje argumentace ustanoveními občanského zákoníku je nezajímá.

Ano, bylo to období právního kvasu, vše se po listopadu roku 1989 rychle v legislativě předělávalo. Hledaly se nové cesty i návraty ke starým vzorům. Nebyla to lehká doba, ale pro právnickou obec úžasně zajímavá. Vzpomínka na onen magistrátní dopis mě zavádí ke Koldínovi.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.