Mnohokrát novelizovaný exekuční řád by si podle viceprezidenta Exekutorské komory Martina Tunkla zasloužil zbrusu nového nástupce. „Exekuční řízení se zbyrokratizovalo a zkomplikovalo tak, že ani mnozí zkušení právníci se v něm již nedokážou dobře zorientovat,“ kritizuje současnou právní úpravu Tunkl. Moderní a jednoduchý zákon by podle jeho slov ocenili nejen exekutoři, ale celá odborná veřejnost.

Co je největší „nemocí“ českých exekucí?

Politický populismus a nesystémové kroky zákonodárce při tvorbě legislativy. Exekuce z povahy věci nejsou populární, proto si je mnoho politiků bere na mušku. Kdokoli, kdo na politické scéně prohlásí, že zatočí s těmi hroznými exekucemi, vyhrává levné politické body. A to je principiálně špatně. Politická reprezentace by si konečně měla uvědomit, že soudní exekutoři vykonávají přenesenou soudní moc, vykonávají rozhodnutí soudů a dalších institucí. Exekuce jsou pro stát efektivní nástroj k dosažení vymahatelnosti práva, a to bez jakýchkoli nákladů ze strany státního rozpočtu.

Druhým zmíněným problémem je překotná a nesystémová tvorba právní úpravy exekucí. Každá nová vláda má nějaký svůj pohled na věc, a přestože občas mohou na půdě vlády vzniknout kvalitní novely, v průběhu schvalovacího procesu se mnohdy sejde taková plejáda poslaneckých pozměňovacích návrhů, že se veškerá koncepce, veškerý nápad, vytratí. Dobrým příkladem může být aktuální exekuční novela provedená zákonem č. 286/2021 Sb., na jejímž původním návrhu nenechali poslanci jedinou nit suchou a jejíž původní záměr, tedy řešení vícečetných exekucí, zcela zmizel.

Martin Tunkl
Viceprezident Exekutorské komory ČR Martin Tunkl

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté působil krátce jako advokát a od roku 2001, ihned po vzniku profese soudních exekutorů, jako soudní exekutor jmenovaný do obvodu Okresního soudu Plzeň-město. V rámci Exekutorské komory působil jako člen právní a legislativní, a dále i zkušební komise. Od roku 2015 je členem prezidia Exekutorské komory, v současné době ve třetím funkčním období, nově jako viceprezident.

Exekuční řád prošel několika desítkami novelizací. Dá se v něm v jeho současné podobě ještě vyznat?

Exekuční řád za 20 let své existence poznamenalo již více než 50 novel, některých lepších, některých horších. Víceméně všechny se ale nesly ve stejném duchu − chyběla jim jakákoli jednotná koncepce. Místo toho se exekuční řízení zbyrokratizovalo a zkomplikovalo tak, že ani mnozí zkušení právníci se v něm již nedokážou dobře zorientovat. Dalším problémem jsou po legislativně-technické stránce často nezvládnutá či přímo chybějící přechodná ustanovení novel, kvůli čemuž lze mnohdy jen obtížně zjistit, jaká právní úprava je na danou věc aplikovatelná.

Dočkáme se od nově zvolených zákonodárců nového exekučního řádu?

Nový, moderní, jednoduchý exekuční řád je velkým snem Exekutorské komory, soudních exekutorů a řekl bych, že i odborné veřejnosti. Exekuce lze od počátku pojmout systémově, vyřešit problém již na samém začátku. Stačí mít jenom jasnou vizi, ideu, koncepci. Například již zmíněný problém vícečetných exekucí lze řešit zavedením práva na zákonného soudního exekutora přiděleného podle spravedlivého systému.

Každopádně současné prezidium komory si vzalo za svůj největší úkol, aby se podařilo sestavit expertní skupinu, která by se zabývala tvorbou nového a moderního exekučního kodexu. Bylo by přinejmenším vhodné, aby se přípravy takového zákona účastnilo nejen gesční ministerstvo, ale především Exekutorská komora, zástupci věřitelů i dlužníků a skuteční právní odborníci na problematiku exekucí. Díky účasti expertů z celého společenského spektra se lze vyvarovat zásadních problémů a vytvořit hodnotný a použitelný kodex.

Exekutorské komoře je občas vyčítána špatná komunikace se zákonodárci. Jsou exekutoři ve svých požadavcích nejednotní?

Ona teze o údajně špatné komunikaci s Exekutorskou komorou je takový letitý evergreen, který absolutně nereflektuje realitu. Exekutorská komora se velice aktivně účastní veškerých připomínkových řízení k předpisům, které se mohou dotýkat nejen exekucí, soudních exekutorů a exekučních řízení. Aktivní jsme i k subjektům se zákonodárnou iniciativou, pravidelně jednáme se zástupci vlády a jednotlivých ministerstev o aktuálních problémech a potřebách a o tvorbě právních předpisů. Jednáme se zástupci poslaneckých klubů, sněmovních a senátních výborů, s jednotlivými poslanci a senátory, neziskovými organizacemi i dalšími zúčastněnými subjekty. Nedokážu si představit, jak více by měla ještě Exekutorská komora jednat. Komoru zastupuje a navenek za ni vystupuje prezident, viceprezident a další zvolení členové prezidia. S nimi je třeba jednat, neboť oni reprezentují exekutorský stav navenek. Drtivá většina osob, se kterými jednáme, v tom má jasno. Pokud se po sněmovně pohybují jakékoliv další subjekty, například jednotliví zastánci toho či onoho modelu exekučního systému, nejde o reprezentaci komory, což je ovšem všeobecně známo.

Jak komunikaci se zákonodárci či vládou případně vylepšit?

Prezidium Exekutorské komory se snaží být co možná nejvíce aktivní. Sami oslovujeme dotčené osoby, sami navrhujeme schůzky a jednání, sami předkládáme materiály a návrhy, na nichž je potřeba se domluvit. Nicméně se nám bohužel stává, že jsme odmítnuti, neboť jednat s Exekutorskou komorou není zrovna „politicky líbivé“ vůči potenciálním voličům. Politická reprezentace si však musí uvědomit, že o problematice exekucí je potřeba jednat právě s komorou, která má unikátní odborný vhled na problematiku. Typickým příkladem může být aktuální téma milostivého léta. Ihned po seznámení se s příslušným poslaneckým pozměňovacím návrhem jsme upozorňovali, a to i veřejně, že text zákona je napsán špatně, nejednoznačně a v praxi bude působit výkladové potíže. Jak se později ukázalo, měli jsme pravdu, bohužel ji však před přijetím zákona nikdo nechtěl slyšet.

Jaký tedy máte na „milostivé léto“ názor?

O milostivém létu jsme toho již řekli a napsali hodně. Proto svou odpověď značně zjednoduším. Právní úprava milostivého léta je, mírně řečeno, tragická a zvolená forma řešení exekucí taktéž. Stát by si měl do budoucna velice dobře rozmyslet, zda se vydá obdobnou cestou řešení dluhové problematiky. Měl by se však dozajista vyvarovat dalších potenciálně protiústavních zásahů a zjevně nespravedlivých řešení. Exekutorská komora neustále volá po tom, aby se dluhová problematika řešila zásadně na jejím začátku − tedy důvody vzniku dluhů, dluhová prevence a podobně. Řešit až její konečné důsledky v podobě exekucí je složité, nákladné, a jak ukazuje případ milostivého léta, často nesystémové a diskriminační.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.