Nesprávné vymezení povinného subjektu podle informačního zákona lze řešit zásahovou žalobou

Nejvyšší správní soud posuzoval případ, kdy soukromá společnost popírala, že je povinným subjektem podle informačního zákona. Umožnil jí obranu proti opatření proti nečinnosti, které vydává Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).

ÚOOÚ soukromé společnosti CHAPS přikázal, aby do sedmi dnů vyřídila stížnost žadatele o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Společnost se proti tomuto opatření bránila žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, když tvrdila, že není povinným subjektem podle informačního zákona. Městský soud v Praze však žalobu odmítl s tím, že opatření nelze žalobou napadnout.

Nejvyšší správní soud připomenul, že tento závěr platí v případě, když opatření vydá nadřízený správní orgán vůči orgánu podřízenému. Nesmí se však zapomínat, že informační zákon řadí mezi povinné osoby často též subjekty soukromého práva, u nichž se projevují určitá specifika.

Může nastat situace, že jsou požadovány informace po osobě, která popírá, že je povinným subjektem. ÚOOÚ přitom může povinnost ukládat pouze povinnému subjektu. V opačném případě by v rozporu se zákonem zasáhl do jeho veřejných subjektivních práv. Správní soud tak nemůže žalobu proti takovému zásahu jednoduše odmítnout, ale nejdříve si musí vyhodnotit postavení žalobce podle informačního zákona. Dojde-li k závěru, že se nejedná o povinný subjekt, musí mu poskytnout ochranu. Nejvyšší správní soud neposuzoval povahu firmy CHAPS, neboť se k této otázce městský soud nevyjádřil. Na okraj však odkázal na svou judikaturu k výkladu pojmu veřejná instituce ve vztahu k různým subjektům.

Více informací najdete v rozsudku sp. zn. 7 As 239/2021.

Nejvyšší soud se vyjádřil k postavení společných nájemců bytu při skončení nájmu výpovědí

Existuje-li v bytě společný nájem, vystupuje v případném řízení o neplatnosti výpovědi z nájmu každý z nájemců samostatně. Nejvyšší soud řešil případ, v němž rodiče dali dceři a jejímu partnerovi byt do společného nájmu. Když se pár rozešel, přistoupili rodiče k výpovědi, kterou adresovali a doručili oběma nájemcům. Bývalý partner se bránil žalobou na přezkum oprávněnosti výpovědi.

Nejvyšší soud navázal na judikaturu k předchozímu občanskému zákoníku, když dospěl k závěru, že každý ze společných nájemců se může sám za sebe bránit žalobou bez ohledu na ostatní společné nájemce. K tomu dodal, že společní nájemci mají v soudním řízení postavení samostatných, a nikoliv nerozlučných společníků. Nechce-li se některý ze společných nájemců soudně bránit, není to překážkou projednání a rozhodnutí žaloby toho nájemce, který se bránit chce. Dokonce může nastat případ, v němž se sice více společných nájemců účastní řízení, ale výsledek je pro každého z nich odlišný.

Vedle toho soud doplnil, že i samotná výpověď může směřovat i jen vůči jednomu ze společných nájemců, případně ji může též každý ze společných nájemců dát sám za sebe.

Jiným případem je však společný nájem bytu mezi manželi. Ti mají specifické postavení a u nich platí, že výpověď z nájmu bytu musí být adresována a doručena oběma manželům a též případné soudní řízení řešící přezkum oprávněnosti výpovědi musí probíhat za účasti obou manželů (mají postavení nerozlučných společníků). Navíc platí, že závěr soudního řízení musí pro oba manžele vyznít stejně.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.