Aktuální číslo časopisu Ekonom
Při vyjednávání podmínek majetkových transakcí bývají environmentální aspekty upozaďovány před ekonomickými výhodami transakce. Odpovědnost v oblasti životního prostředí však může mít na tyto ekonomické výhody zásadní negativní dopad, a to ať už se akvizice týká nabytí podílu ve společnosti, obchodního závodu anebo jednotlivě určených věcí. Strany by tedy měly aspekty odpovědnosti v oblasti životního prostředí podrobně upravit v transakční dokumentaci a smluvně zajistit případný přenos rizik.
Environmentální odpovědnost nabývá na významu zejména v případě délepůsobících provozních zařízení, u nichž není dokonale dokumentován a zachycen vliv jejich provozu na životní prostředí. Ani podrobné prověrky v oblasti životního prostředí nemusí nutně eliminovat veškerá rizika smluvních stran a některé skryté aspekty související s ekologickými zátěžemi mohou zůstat skryty. Vzhledem k obtížné zjistitelnosti a latentní povaze rizik se tyto aspekty týkají zejména znečištění půdy nebo povrchových a podzemních vod.
Výchozí pozice a zájmy účastníků transakce jsou přitom odlišné. Prodávající obvykle touží převést věc „tak, jak leží“ a nenést žádné náklady způsobené skrytými ekologickými zátěžemi. Kupující naopak usiluje o nabytí věci bez rizika a bez závad, které by mohly jakkoliv ohrozit jeho ekonomické výhody spojené s nabytím majetku.
Níže se tedy pokusíme rozebrat jednotlivé druhy odpovědnosti v oblasti životního prostředí a na ně dopadající smluvní úpravu s rozborem výhodnosti pro kupujícího a prodávajícího. Zvláštní roli při smluvním transferu rizik budou hrát zejména prohlášení smluvních stran, slib odškodnění anebo vyloučení odpovědnosti.
Povinnost k nápravě ekologické újmy
Povinnosti k prevenci a nápravě ekologické újmy jsou zvláštní instituty zavedené zákonem č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě. Povinnost učinit nápravná opatření lze specifikovat tím, že nespadá do oblasti správního trestání, nýbrž je charakteristická objektivní restituční povinností, z níž není oprávněna jednotlivá osoba, ale spíše samotné „životní prostředí“. Za okamžik vzniku povinnosti k učinění nápravných opatření lze považovat vznik nebo zjištění ekologické újmy ze strany provozovatele zařízení, přičemž ekologickou újmu lze v tomto smyslu považovat za protiprávní stav, jemuž je provozovatel zařízení povinen předcházet ve smyslu § 6 zákona o ekologické újmě. V této souvislosti lze tedy povinnost učinit nápravná opatření převážně považovat za odpovědnostní povinnost, jelikož v konkrétním případě zpravidla směřuje k nápravě protiprávního stavu, který vznikl porušením povinností předcházet ekologické újmě.1 💬
Dle § 3 odst. 3 zákona o ekologické újmě přecházejí povinnosti na právního nástupce provozovatele zařízení. Přechod provozu zařízení lze tedy považovat i za samotnou skutečnost, s níž je přechod povinnosti spojen. Tento princip objektivní odpovědnosti je prolomen v případě ekologické újmy způsobené na chráněných druzích volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin či na přírodních stanovištích, kdy společně s provozovatelem zařízení spoluodpovídá i samotný škůdce. Ohledně samotného škůdce může být sice zpravidla uplatněn postih ve smyslu § 12 zákona o ekologické újmě, nicméně restituční povinnost i tak tíží primárně provozovatele zařízení.
Z pohledu majetkových transakcí je tedy podstatné, že restituční povinnost k nápravě ekologické újmy obecně přechází na nového provozovatele zařízení, při jehož provozu došlo vlivem sledované činnosti k ekologické újmě. Kupující v takovém případě může být motivován do kupní smlouvy výslovně zakotvit povinnost prodávajícího odškodnit kupujícího za jakékoliv náklady, výdaje nebo újmu, které mu vzniknou v souvislosti s plněním nápravných opatření. V této souvislosti není vyloučeno ani zavedení smluvní pokuty, která má na jednu stranu plnit paušalizovanou reparační funkci za náklady vynaložené s nápravnými opatřeními, na druhou stranu utvrdit prohlášení prodávajícího o stavu a bezvadnosti nabývané věci.
Prodávajícím lze na druhou stranu doporučit, aby do smlouvy zahrnuli prohlášení kupujícího o vědomosti ekologického stavu pozemku a případné vzdání se odpovědnosti za náklady spojené s odstraňováním ekologické újmy. Dalším smluvním přístupem je též limitace povinnosti k odškodnění prodávajícího za vynaložené náklady, a to buď stanovením nejvyšší možné výše nároků, nebo smluvní úpravou promlčecí lhůty.2 💬
Dalším aspektem odpovědnosti týkající se ekologické újmy je rovněž odpovědnost za přestupky spojené s porušením povinností uložených zákonem o ekologické újmě, zejména opomenutím povinností učinit preventivní nebo nápravná opatření, za které lze uložit pokutu až do výše pěti milionů korun. V případě právnických osob nebo podnikajících fyzických osob lze přitom soudit, že by odpovědnost za tento přestupek přešla na jejich právního nástupce společně s povinnostmi učinit nápravná nebo preventivní opatření.3 💬 V případě odpovědnosti za přestupek mohou strany dosáhnout přenesení negativních ekonomických následků spojených s uloženým trestem například povinností odškodnit druhou stranu za jakékoliv uložené pokuty, škody nebo související náklady vynaložené v souvislosti s přestupkovým řízením.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
