Aktuální číslo časopisu Ekonom
Při vyjednávání podmínek majetkových transakcí bývají environmentální aspekty upozaďovány před ekonomickými výhodami transakce. Odpovědnost v oblasti životního prostředí však může mít na tyto ekonomické výhody zásadní negativní dopad, a to ať už se akvizice týká nabytí podílu ve společnosti, obchodního závodu anebo jednotlivě určených věcí. Strany by tedy měly aspekty odpovědnosti v oblasti životního prostředí podrobně upravit v transakční dokumentaci a smluvně zajistit případný přenos rizik.
Environmentální odpovědnost nabývá na významu zejména v případě délepůsobících provozních zařízení, u nichž není dokonale dokumentován a zachycen vliv jejich provozu na životní prostředí. Ani podrobné prověrky v oblasti životního prostředí nemusí nutně eliminovat veškerá rizika smluvních stran a některé skryté aspekty související s ekologickými zátěžemi mohou zůstat skryty. Vzhledem k obtížné zjistitelnosti a latentní povaze rizik se tyto aspekty týkají zejména znečištění půdy nebo povrchových a podzemních vod.
Výchozí pozice a zájmy účastníků transakce jsou přitom odlišné. Prodávající obvykle touží převést věc „tak, jak leží“ a nenést žádné náklady způsobené skrytými ekologickými zátěžemi. Kupující naopak usiluje o nabytí věci bez rizika a bez závad, které by mohly jakkoliv ohrozit jeho ekonomické výhody spojené s nabytím majetku.
Níže se tedy pokusíme rozebrat jednotlivé druhy odpovědnosti v oblasti životního prostředí a na ně dopadající smluvní úpravu s rozborem výhodnosti pro kupujícího a prodávajícího. Zvláštní roli při smluvním transferu rizik budou hrát zejména prohlášení smluvních stran, slib odškodnění anebo vyloučení odpovědnosti.
Povinnost k nápravě ekologické újmy
Povinnosti k prevenci a nápravě ekologické újmy jsou zvláštní instituty zavedené zákonem č. 167/2008 Sb., o ekologické újmě. Povinnost učinit nápravná opatření lze specifikovat tím, že nespadá do oblasti správního trestání, nýbrž je charakteristická objektivní restituční povinností, z níž není oprávněna jednotlivá osoba, ale spíše samotné „životní prostředí“. Za okamžik vzniku povinnosti k učinění nápravných opatření lze považovat vznik nebo zjištění ekologické újmy ze strany provozovatele zařízení, přičemž ekologickou újmu lze v tomto smyslu považovat za protiprávní stav, jemuž je provozovatel zařízení povinen předcházet ve smyslu § 6 zákona o ekologické újmě. V této souvislosti lze tedy povinnost učinit nápravná opatření převážně považovat za odpovědnostní povinnost, jelikož v konkrétním případě zpravidla směřuje k nápravě protiprávního stavu, který vznikl porušením povinností předcházet ekologické újmě.1 💬
Dle § 3 odst. 3 zákona o ekologické újmě přecházejí povinnosti na právního nástupce provozovatele zařízení. Přechod provozu zařízení lze tedy považovat i za samotnou skutečnost, s níž je přechod povinnosti spojen. Tento princip objektivní odpovědnosti je prolomen v případě ekologické újmy způsobené na chráněných druzích volně žijících živočichů nebo planě rostoucích rostlin či na přírodních stanovištích, kdy společně s provozovatelem zařízení spoluodpovídá i samotný škůdce. Ohledně samotného škůdce může být sice zpravidla uplatněn postih ve smyslu § 12 zákona o ekologické újmě, nicméně restituční povinnost i tak tíží primárně provozovatele zařízení.
Z pohledu majetkových transakcí je tedy podstatné, že restituční povinnost k nápravě ekologické újmy obecně přechází na nového provozovatele zařízení, při jehož provozu došlo vlivem sledované činnosti k ekologické újmě. Kupující v takovém případě může být motivován do kupní smlouvy výslovně zakotvit povinnost prodávajícího odškodnit kupujícího za jakékoliv náklady, výdaje nebo újmu, které mu vzniknou v souvislosti s plněním nápravných opatření. V této souvislosti není vyloučeno ani zavedení smluvní pokuty, která má na jednu stranu plnit paušalizovanou reparační funkci za náklady vynaložené s nápravnými opatřeními, na druhou stranu utvrdit prohlášení prodávajícího o stavu a bezvadnosti nabývané věci.
Prodávajícím lze na druhou stranu doporučit, aby do smlouvy zahrnuli prohlášení kupujícího o vědomosti ekologického stavu pozemku a případné vzdání se odpovědnosti za náklady spojené s odstraňováním ekologické újmy. Dalším smluvním přístupem je též limitace povinnosti k odškodnění prodávajícího za vynaložené náklady, a to buď stanovením nejvyšší možné výše nároků, nebo smluvní úpravou promlčecí lhůty.2 💬
Dalším aspektem odpovědnosti týkající se ekologické újmy je rovněž odpovědnost za přestupky spojené s porušením povinností uložených zákonem o ekologické újmě, zejména opomenutím povinností učinit preventivní nebo nápravná opatření, za které lze uložit pokutu až do výše pěti milionů korun. V případě právnických osob nebo podnikajících fyzických osob lze přitom soudit, že by odpovědnost za tento přestupek přešla na jejich právního nástupce společně s povinnostmi učinit nápravná nebo preventivní opatření.3 💬 V případě odpovědnosti za přestupek mohou strany dosáhnout přenesení negativních ekonomických následků spojených s uloženým trestem například povinností odškodnit druhou stranu za jakékoliv uložené pokuty, škody nebo související náklady vynaložené v souvislosti s přestupkovým řízením.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
