Po dvou letech odmlky se ve Vlasteneckém sále historické budovy pražského Karolina konala odborná konference Exekutorské komory. Komora letos zároveň oslavila dvacet let své existence, konference proto byla více než příhodným momentem pro setkání exekutorů a dalších zástupců odborné veřejnosti. Konference si dala za cíl analyzovat vybrané problémy aktuální exekuční novely, tedy zejména problematiky milostivého léta a neschválené teritoriality exekucí.

V úvodním projevu prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík zhodnotil statistická data, podle nichž jsou exekutoři ve vymáhání pohledávek úspěšní. „Jsem si jist, že co se týče efektivnosti, patříme k absolutní špičce tuzemské právní scény. Efektivnost sytému však ještě sama o sobě neznamená, či alespoň nemusí znamenat, jeho optimální a žádoucí stav,“ okomentoval současnou situaci.

Mlynarčík také krátce hovořil o vnímání soudních exekutorů v tuzemsku. „Soudní exekutor, podobně jako zubař, jistě nepatří k miláčkům médií a veřejnosti,“ přiznal realisticky. Připomněl však, že dopouštějí-li se exekutoři excesů, nelze je připisovat samotnému exekutorskému stavu, nýbrž jednotlivci. „Pouští-li nám média žilou, musíme to snést, abychom případné excesy dokázali vždy spolehlivě identifikovat a vypořádat se s nimi,“ dodal Mlynarčík s tím, že zatímco informace o jednotlivých pochybeních si najdou k veřejnosti cestu snadno, o dobrých výsledcích se často nemluví. Podle jeho názoru však exekutoři nemají mít podobu jakéhosi „esa“, které politická reprezentace vytáhne na světlo v okamžiku, kdy potřebuje odvést pozornost od jiného problému.

Prezident komory také připomněl nezastupitelnou roli exekutorů v mimořádně citlivé sociální otázce rozvrácených rodin. „Podle kvalifikovaného odhadu vymáhali soudní exekutoři za uplynulých dvacet let výživné pro více než 55 tisíc dětí a vymohli pro ně ročně více než čtvrt druhého milionu korun,“ vysvětlil. Exekutoři také mají podle jeho slov zásluhu na významné pomoci s přílivem prostředků do státní kasy. „Stát za uplynulé dvě dekády získal na vymožených exekucích na DPH kolem tří set miliard korun,“ zdůraznil.

Mlynarčík se ve svém příspěvku dotkl i současného stavu exekuční legislativy a jejích peripetií. Konstatoval, že exekuční řád byl více než padesátkrát novelizován, v poslední době také mnohdy nesystémovým způsobem vyplývajícím z takzvané covidové legislativy. V rámci své prezentace Mlynarčík představil podrobný diagram legislativních novinek za celou dobu existence exekučního řádu a konstatoval, že novelizace sice často přinesly zlepšení legislativního prostředí, ale vychylují se zároveň prodlužnickým směrem.

„To může být nejspíše interpretováno jako výsledek snažení politických stran a jako podraz v obecně převládajícím narativu, který známe pod heslem ochrana slabší strany,“ vysvětlil. Původně zdůrazňovaný smysl zákona, který měl vytvořit podmínky pro vymahatelnost práva, doznal dle jeho mínění značné proměny. Pragmatismus ustoupil do pozadí a rozhodným kritériem politické přijatelnosti legislativních změn se stala státem garantovaná úroveň solidarity, rovnosti ve výsledku a hledání sociálního smíru,“ odkazoval se ve své řeči na probíhající milostivé léto, o němž prohlásil, že je příznačným završením další etapy vývoje exekučního řádu. Do budoucna by si Mlynarčík přál zcela novou podobu exekučního řádu, na jehož vývoji by se měli podílet zástupci ze strany odborné veřejnosti. „Chci ze své pozice deklarovat naši otevřenost a připravenost k široké diskusi o všech aspektech, které je třeba brát v úvahu, pokud chceme docílit stavu, kdy obě strany právního vztahu budou ve vzájemné synergii k zajištění společenského smíru v oblasti exekucí, uzavřel.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.