O Lucii Ottinger je v poslední době hodně slyšet jako o výrazné osobnosti na poli legaltechu a právnického aktivismu. Po zkušenostech v advokacii odjela studovat za oceán na Kolumbijskou univerzitu v New Yorku. Ve Spojených státech pak nějakou dobu zůstala a pracovala mimo jiné ve start-upu Klarity, který se zabýval vývojem umělé inteligence pro automatickou revizi právních smluv a dat. „Revize jednoduchých dokumentů nebo due dilligence jsou jen příklady úkolů, které by se daly automatizovat,“ říká v rozhovoru Ottinger. Nyní opět působí v Česku a je zakládající členkou platforem Ženy v právu a Bez trestu.

Několik let jste pracovala v advokacii a po nějaké době se rozhodla studovat na Kolumbijské univerzitě. Jak moc se studium lišilo od výuky na českých právech? Co vás tam překvapilo?

Studium na Kolumbijské univerzitě bylo výrazně více prakticky zaměřené. Znalost právních norem byla samozřejmě důležitá, ale šlo především o to, jak se právo chová v praxi. Formát zkoušek i seminářů tomu odpovídal. Analyzovali jsme soudní rozhodnutí, psali eseje a řešili hypotetické právní problémy zaměřené na pochopení a aplikaci právních pravidel. Kromě toho nás škola aktivně propojovala s vnějším, neakademickým světem. Ať už šlo o právní kliniky, přednášky, networkingové akce, anebo dokonce pracovní příležitosti, byli jsme maximálně motivovaní k tomu, abychom svoje teoretické znalosti aplikovali v praxi. Tohle silné spojení mezi akademií a živým právem mě poprvé naučilo dívat se na praktické dopady všeho, co dělám.

Jak se lišila domácí příprava od studia na pražské právnické fakultě?

Na přípravu se kladl také větší důraz. Během jednoho roku studia v Americe jsem napsala desítky analýz, článků a esejí a strávila enormní množství času v knihovně přípravou na hodiny, ve kterých se většinu času diskutovalo a argumentovalo. Právě tenhle důraz na kritické myšlení mi přijde jako jedna z největších výhod vzdělání na škole, jako je Kolumbijská univerzita, která se navíc dá poměrně jednoduše aplikovat na všechny ostatní oblasti života.

Lucie Ottinger

Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a LLM program na Kolumbijské univerzitě ve Spojených státech. Od zkušeností z klasické advokacie se postupně dostala do oblasti legal techu, inovací a budování komunit jako spoluzakladatelka platformy Ženy v právu a iniciativy Bez trestu.

Právnička a aktivistka Lucie Ottinger

Jaký program jste tam přesně studovala? Zaměřovala jste se na nějaké určité právní odvětví?

Mojí motivací pro studium LLM programu bylo vystavit se co nejvíce novým věcem a pochopit, co mě profesně i osobně zajímá. Proto jsem si vybrala obecný LLM program, který mi dal maximální flexibilitu, co se výběru předmětů a dalších aktivit týče. V praxi jsem se nejvíce věnovala mezinárodním investičním a komerčním arbitrážím, protože jsem hledala oblast práva, která mě bude co nejméně geograficky omezovat, ale doplňovala jsem to plejádou různých nesouvisejících předmětů od trestního práva po antropologii.

Jak vypadají vztahy mezi studentem a vyučujícími? Jedná se spíše o formální, či neformální prostředí?

Spíše neformální − i když to určitě záleží na osobní zkušenosti každého studenta. Vím o řadě lidí, kteří si dokázali vytvořit neformální a hlavně dobrý vztah s vyučujícími na českých školách.

Jak je dané neformálnosti dosahováno?

Z mého pohledu tomu pomáhá už samotné nastavení tříd, které bývají i v případě přednášek menší, a způsobu výuky, který se typicky opírá o sokratovskou metodu a vede k otevřenému dialogu mezi studenty a vyučujícími. To, že se svým vyučujícím můžete o čemkoliv debatovat, pomáhá vytvořit prostředí, které je ve výsledku méně hierarchické a více otevřené. Nejenže je úplně normální přijít za svým vyučujícím, pokud potřebujete další informace nebo chcete zpětnou vazbu, škola to aktivně podporuje.

Studium v zahraničí není levná záležitost. V čem se investice do vzdělání na zahraniční univerzitě nejvíce vyplatila, ať už v podobě přílivu pracovních příležitostí, nebo nehmotně?

Moje LLM studium mi umožnilo prozkoumat kariérní cesty, o kterých jsem předtím vůbec neuvažovala. Má vágní představa před začátkem prvního semestru byla, že se budu věnovat mezinárodním litigacím. Nakonec jsem skončila ve světě start-upů a technologií, kde se navíc ani právu v úzkém slova smyslu nevěnuju. Jakákoliv nová zkušenost, včetně zahraničního studia, má obrovský potenciál rozšířit nám obzory, což samo o sobě za investici stojí.

A po praktické rovině?

Určitě platí, že LLM studium otevírá dveře novým pracovním příležitostem. Pokud hledáte uplatnění v Americe, platí to stoprocentně, i když hodně záleží na konkrétní oblasti práva a vaší specializaci.

Pracovala jste ve start-upu Klarity. Co přesně do oblasti právních inovací přináší?

Když jsem nastupovala do Klarity, bylo naší misí vybudovat „AI Contract Lawyer“ − produkt, který bude díky umělé inteligenci (neurolingvistickému programování a strojovému učení) rozumět smlouvám do stejné míry jako lidský právník. Cílem bylo odbourat potřebu manuální revize některých typů smluv tak, aby se právníci mohli soustředit na práci s vyšší přidanou hodnotou. Začali jsme s automatizací dohod o mlčenlivosti (NDA) a některých dalších jednodušších druhů komerčních smluv. Dnes se Klarity věnuje hlavně automatické revizi smluv pro účely finančních oddělení velkých softwarových společností. Klarity je velmi dobrý příklad technologie, která dokáže využít výhody umělé inteligence, tedy schopnost vypořádat se s velkým množstvím relativně strukturovaných dat, s reálnou potřebou.

Jak jste se k této neobvyklé pracovní příležitosti dostala a co bylo vaší náplní práce? Jak se případně liší od nynějšího působení v advokátní kanceláři Eldison?

Byla to šťastná shoda okolností. Jedním ze zakladatelů Klarity je Ondřej Antoš, se kterým jsem pracovala v advokátní kanceláři v Praze. Ondra odjel na LLM program rok přede mnou a v Americe už pak zůstal. V době, kdy jsem končila na Kolumbijské univerzitě, se Klarity dostala do jednoho z nejprestižnějších startupových akcelerátorů v Silicon Valley s názvem Y Combinator a oba spoluzakladatelé potřebovali pomoct s vývojem produktu i z právní stránky věci. Já jsem neměla žádné fixní plány, takže jsem na nabídku kývla a přesunula se s Klarity na západní pobřeží.

Co bylo vaším hlavním úkolem?

Měla jsem pomoct postavit produkt po právní stránce věci. To vyžadovalo celkem unikátní kombinaci velmi koncepční práce s extrémně manuálními úkoly. Postupem času se obsah mojí práce rozrostl i na prodej, customer success, provozní záležitosti. O start-upech se s oblibou říká, že v nich člověk „nosí hodně klobouků“, a Klarity rozhodně nebyla výjimkou.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.