Koncem roku získal návrh upravující jednotnou minimální mzdu podporu jak mezi ministry práce v Radě EU, tak ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu. Právě tam zazněly vznešené věty, že návrh naplňuje pilíře evropských sociálních práv a že zaručí důstojné životní podmínky zaměstnanců a jejich rodin.
Iniciativa sbližovat povinnou minimální mzdu napříč členskými státy se zrodila z obav o nadměrný příliv levné pracovní síly z méně vyspělých zemí do těch nejvyspělejších. A to za situace, kdy rozdíly v povinné minimální mzdě jsou často propastné, od 332 eur v Bulharsku po 2202 eur v Lucembursku. Přízrak levného polského instalatéra v Paříži, který svého času obcházel i francouzskou předvolební kampaní, se ovšem nezdá být zcela vypuzen. Návrh je plný kompromisů a výjimek a určité státy si některá ustanovení vyhradily. Základní okruh kompromisů a výhrad odráží skutečnost, že v EU existují dva základní modely tvorby minimální mzdy. Dánsko, Finsko, Itálie, Kypr, Rakousko a Švédsko tvoří minimální mzdu výhradně kolektivním vyjednáváním. V ostatních 21 členských zemích, včetně Česka, je minimální mzda založena právním předpisem. Návrhu proto dlouho vzdorovali hlavně skandinávští členové EU v obavách, aby nenarušil jejich zavedený systém kolektivního vyjednávání o minimálních mzdách mezi odbory a zaměstnavateli bez státních zásahů. Nakonec se podařilo přesvědčit Finy a Švédy, ale Dánsko v konečném výsledku hlasovalo proti návrhu společně s Maďarskem.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Michal Tomášek
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



