Adéla NekvasilováZpůsobů, jak ku prospěchu dětí řešit opatrovnické spory, je mnoho a odvíjí se od jejich samotných aktérů. Cochemská praxe je nicméně považována za jeden z nejšetrnějších přístupů ke složitému období rozvodu či rozchodu, které je náročné nejen pro odloučené partnery, ale zejména pro jejich potomky. V Česku sice prozatím tolik známá není, a to ani mezi rodinnými advokáty, její prvky však do řízení pomalu pronikají.
Zakladatelem cochemského modelu je významný německý soudce Jürgen Rudolph, který ji v 90. letech minulého století poprvé popsal a téma následně představil ve své knize Jsi moje dítě. Poznatky od Rudolpha sbírala i zakladatelka českého projektu Cochem.cz Markéta Nováková. Prvotní impulz zájmu o toto téma však pro ni přišel z osobní sféry. „O cochemskou praxi jsem se začala zajímat na základě prosby svého kamaráda, který se rozváděl a chtěl přispět k nějaké změně systému. Posléze jsem kontaktovala Jürgena Rudolpha, který mě propojil s lidmi v Česku, kteří se cochemskou praxí nebo nějakou změnou systému v souvislosti s rozvody zabývali už dříve,“ vysvětluje Nováková a dodává, že pro ni bylo překvapením, že u nás tento způsob řešení opatrovnického sporu doposud nefungoval.
Cochemská praxe funguje jako spolupráce soudu, odboru sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), advokátů a mediátorů a dalších subjektů, které se podílí na řešení rodičovského konfliktu. Tyto subjekty si mezi sebou domluví koordinovaný postup, přičemž každý aktér ví, jak a kdy se do řešení zapojí a co má být výsledkem jeho snažení. Zároveň také ví, co se v rámci dané intervence děje ve vztahu k rodičům ze strany ostatních subjektů. Postup je tak jasně daný, transparentní a předvídatelný jak pro rodiče, tak pro zástupce profesí, kteří jej realizují. Existuje pár nosných nástrojů, typických pro cochemskou praxi, například edukace rodičů, společná schůzka rodičů na OSPOD a rodičovský plán. Nedochází potom ke zmatkům a nedorozumění, která rozvodové řízení mnohdy doprovázejí. „Nejdůležitější jsou však principy, které vymezují nebo určují přístup k rodičům. Jejich přijetí jednotlivými aktéry této spolupráce se musí odrážet v jejich každodenní práci. Cílem cochemské praxe je, aby dítě rozvodem neztratilo ani jednoho z rodičů. Rodiče jsou vedeni k tomu, aby se domluvili na takovém uspořádání péče, které bude co nejvyváženější, a usilovali do budoucna o vytvoření rodičovského týmu,“ popisuje Nováková.
