I když jsme již v minulých dílech našeho seriálu o rozhodovací činnosti rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu2 💬 upozorňovali, že v době koronavirové vychází méně rozhodnutí, než bylo u rozšířeného senátu dlouhodobě zvykem, tři rozhodnutí za druhou polovinu roku 2021 jsou smutným rekordem.

Z těchto rozhodnutí se dvě týkala práva hmotného a jedno práva procesního. Ve dvou věcech rozšířený senát přímo rozhodl, v jedné věci zodpověděl položené otázky a věc postoupil zpět tříčlennému senátu.

Obsahově se pandemii a mimořádným opatřením při epidemii věnovalo pouze usnesení ze dne 11. 11. 2021 č. j. 4 Ao 3/2021-123, které bylo rozebráno v samostatném článku, a proto se jím nyní nebudeme zabývat.3 💬 Podstata tohoto rozhodnutí je nicméně uvedena v přiloženém přehledu.

Ve stejném období bylo rozšířenému senátu postoupeno celkem pět otázek k posouzení. S již dříve postoupenými případy tak rozšířenému senátu zbývá vyjádřit své stanovisko v 15 postoupených věcech.

Vrácení soudního poplatku

V usnesení ze dne 30. 9. 2021 č. j. 4 Azs 187/2020−40 se rozšířený senát zabýval nekonzistentním rozhodováním správních soudů ohledně vrácení zaplaceného soudního poplatku za řízení o žalobě a kasační stížnosti podle §10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích.4 💬

V projednávané věci zrušil čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu rozsudek krajského soudu a žalobu proti rozhodnutí ministerstva vnitra odmítl a věc postoupil Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Žalobce v rámci řízení zaplatil soudní poplatek za žalobu i kasační stížnost, ale předkládající senát nerozhodl o jeho vrácení.

Předkládající senát v usnesení o postoupení věci ze dne 22. 2. 2021 č. j. 4 Azs 187/2020-40 upozornil, že ohledně (ne)vracení soudních poplatků v případě, že Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu a odmítne žalobu, existují celkem tři judikaturní linie.

V rámci první linie soud nevrací poplatek ani za žalobu, ani za kasační stížnost. Byť většinou hlubší odůvodnění takového rozhodnutí chybí, jedním z uváděných důvodů bývá například uskutečněné jednání před krajským soudem.

Druhá linie naopak zastává názor, že se poplatek vrací za žalobu z důvodu odmítnutí daného návrhu, ale nikoliv za kasační stížnost.

Poslední judikaturní linie zastává názor, že by se měl vrátit jak poplatek za podanou žalobu, tak poplatek za kasační stížnost.

Předkládající čtvrtý senát se svým názorem přikláněl k první výkladové linii a rozšířený senát mu dal za pravdu, když uvedl: „Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a současně odmítne žalobu (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.), zaplacený soudní poplatek za žalobu ani za kasační stížnost nevrací.“

Zároveň ale doplnil, že soudní poplatek se vrací v případě, že soud odmítne žalobu před prvním jednáním, a pokud rozhoduje bez jednání, tak před vydáním (prvního) rozhodnutí ve věci. K výše uvedenému rozhodnutí došel z důvodu vázanosti zákonem, i když sám rozšířený senát uznal, že není nejlepším možným řešením, a vyjádřil svůj názor o potřebě uzpůsobení zákona o soudních poplatcích pro potřeby správního soudnictví.

Ochrana právní jistoty účastníků řízení

Z rozsudku ze dne 14. 9. 2021 č. j. 8 As 70/2018-100 bychom více než na samotné meritum rozhodnutí chtěli upozornit na vyjádření rozšířeného senátu nad rámec nutného odůvodnění. Předmětem sporu byla definice pojmu „poštovní služba“ dle zákona poštovních službách5 💬 ve znění do 14. 4. 2020.

Osmý senát došel v rámci svého posouzení kasační stížnosti ke zjištění, že v judikatuře Nejvyššího správního soudu existují celkem tři rozsudky, které se definicí poštovních služeb zabývají, zároveň sám předkládající senát zastával odlišný názor než dosavadní judikatura. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu došel k závěru, že poštovní službou je každá činnost, která odpovídá zákonnému vymezení obsahu poštovní smlouvy a vztahovala se tak na všechny poskytovatele poštovních služeb a nejen na držitele poštovní licence.

Autorky pozitivně hodnotí dlouhodobou tendenci správních soudů posuzovat jednotlivé případy a vykládat jednotlivé instituty materiálně a ve smyslu obecné logiky, nikoliv pouze formální optikou. Je tedy dobrou zprávou, že i v případě výkladu definice poštovních služeb se primárně rozšířený senát zaměřil na podstatu těchto služeb, nikoliv pouze na posouzení formálních požadavků na jejich výkon. Takový výklad práva totiž v konečném důsledku poskytuje větší ochranu práv než vymáhání formálních požadavků daných zákonem.

Zároveň rozšířený senát v bodech 68 a 69 předmětného rozhodnutí formuloval obecnou tezi, že změna výkladu pojmu nemůže jít k tíži těm, kteří v rámci své činnosti vycházeli z dosavadní judikatury a v tomto konkrétním případě tedy měli za to, že jejich podnikání není regulováno zákonem o poštovních službách. Tato dobrá víra poskytovatelů má být brána v potaz při řízeních o správním trestání (typicky v rámci přestupků). Tento závěr je důležitý vzkaz Nejvyššího správního soudu a je obecně využitelný v jakékoliv oblasti správního práva.

S tímto závěrem se autorky článku zcela ztotožňují a tento právní názor vítají. Jak totiž správně konstatoval rozšířený senát: „Postih protiprávního jednání totiž musí mít základ v zákoně. Zákony mohou a často musí být formulovány abstraktně, aby se vyhnuly příliš rigidní aplikaci a aby se mohly přizpůsobit měnícím se okolnostem… Zákon společně se správní a justiční praxí tvoří tzv. zákon v materiálním smyslu, jehož předvídatelnost je pro trestní sankci klíčová.“

Přípustnost žaloby proti nečinnosti

Z věcí, které byly v druhém pololetí roku 2021 postoupeny rozšířenému senátu k posouzení, bychom chtěli upozornit na případ, který řešil druhý senát Nejvyššího správního soudu. Ten svým usnesením ze dne 29. 11. 2021 č. j. 2 As 21/2020-27 postoupil věc rozšířenému senátu s otázkou, kterou formuloval: „Za jakých okolností se považuje podmínka pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti spočívající v bezvýsledném vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti stanoveném procesními předpisy pro řízení před správními orgány za splněnou.“6 💬

Předmětem řízení je postup Městského úřadu Slavkova u Brna, který i přes opatření proti nečinnosti nadřízeného orgánu spočívajícího v příkazu bezodkladného pokračování v řízení o přestupku provozovatele vozidla nejednal v meritu věci, pouze provedl úkony směřující k vyjasnění účastníků řízení. Z tohoto důvodu žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti.

Krajský soud ale žalobu pro nepřípustnost odmítl. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že nebyla splněna podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti. Nadřízený správní orgán žádosti o opatření vyhověl a opatření ve lhůtě učinil, stěžovatel tak nemůže tvrdit, že vyčerpal prostředky k nápravě nečinnosti bezvýsledně. I s ohledem na zásadu subsidiarity správního soudnictví tak krajský soud konstatoval předčasnost podané žaloby, neboť stěžovatel měl vyčkat, zda bude městský úřad opatření proti nečinnosti respektovat. Stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal kasační stížnost.

Druhý senát v rámci posouzení návrhu stěžovatele zjistil, že judikatura Nejvyššího správního soudu se rozchází právě v klíčové otázce pro posouzení dané věci, a to zda je žalobce legitimován podat žalobu proti nečinnosti, i když nadřízený orgán vyhověl jeho žádosti a adresoval nečinnému orgánu opatření proti nečinnosti, ale toto opatření k odstranění nečinnosti nevedlo.

Ačkoliv druhý senát nerozporuje zásadu subsidiarity správního soudnictví, nepokládá za správný přístup restriktivní výklad „bezvýslednosti“ opatření k nápravě proti nečinnosti, jako zvolil rozšířený senát ve svých předchozích rozhodnutích, který dále akceptoval i čtvrtý senát.7 💬

Rozšířený senát ve svém rozsudku ze dne 25. 5. 2016, č. j. 5 As 9/2015-59 k pojmu bezvýslednosti uvedl, že „pouze ten, kdo před podáním žaloby podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti a zároveň jeho žádosti nebylo vyhověno, vyčerpal tento prostředek bezvýsledně“. Čtvrtý senát na tento vyslovený názor rozšířeného senátu navázal a doplnil, že o bezvýslednost se nemůže jednat v případě, kdy správní orgán zůstává nečinný (nevydá požadované rozhodnutí), ale pouze pokud nadřízený orgán žádosti nevyhoví. Zároveň uvedl, že volba vhodného prostředku nápravy náleží nadřízenému správnímu orgánu, který má jednat dle okolností daného případu.

Předkládající senát je naopak tohoto názoru, že výklad by měl být extenzivnější ve prospěch žalobce. Možnosti obrany proti nečinnosti by dle jeho názoru, který mimo jiné opírá o právní doktrínu nebo předchozí rozhodnutí šestého senátu Nejvyššího správního soudu, neměly být jen formalistické kroky před podáním správní žaloby, ale měly by být způsobilé nečinnosti zamezit.

I s ohledem na délku objektivní lhůty k podání žaloby proti nečinnosti účastník řízení musí aktivně nečinnost řešit s předstihem, aby alespoň byl schopen včas vyhodnotit, že správní orgán bude nečinný, a postupoval dále k odbourání této nečinnosti. Druhý senát tak zastává názor, že soud má žalobu proti nečinnosti projednat a meritorně rozhodnout i v případě, kdy se na něj účastník obrátí poté, co již jednou učinil správním řádem předpokládané kroky proti této nečinnosti.

S názorem druhého senátu se autorky ztotožňují. Dosavadní výklad rozšířeného senátu je v kolizi s efektivní ochranou práv, kterou má deklarovat každý právní stát jako základní zásadu jeho právního řádu, neboť s tímto výkladem bezvýslednosti opatření se může účastník dostat do smyčky, kdy správní orgán i přes (opakující) příkaz nadřízeného orgánu k nápravě nečinnosti bude dále nečinný a účastník se ve stanovené objektivní lhůtě nebude moci svých práv domoci skrze žalobu proti nečinnosti, která by mu i přes evidentní nečinnost byla odmítnuta pro nepřípustnost. Posuzování bezvýslednosti ochrany dle správního řádu by tak soudy měly posuzovat zejména materiálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci.

Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu

Rozhodovací praxe formující vývoj správního práva nemusí vždy vyjít pouze z pera správních soudů či soudu Ústavního. Důkazem toho je i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021 č. j. 25 Cdo 1131/2019-488. V předmětném sporu se žalobce domáhal náhrady újmy, kterou pociťoval realizací nepovolené stavby na pozemku žalovaného, a to i přes opakovanou výzvu stavebního úřadu k bezodkladnému zastavení stavebních prací a předběžné opatření soudu k bezodkladnému zastavení stavebních prací.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 50 % článku.

První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.