Loni v listopadu ve Sbírce zákonů vyšlo pod číslem 408/2021 Sb. stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 54/21 ve věci právního názoru senátu Ústavního soudu v řízení II. ÚS 1778/21, který se odchýlil od právního názoru vysloveného v nálezu III. ÚS 3804/19. Ústavní soud se zabýval aplikovatelností ustanovení § 82 odst. 3 věty první stavebního zákona v rámci soudního řízení o uložení (nahrazení) projevu vůle vlastníka k bezúplatnému převodu části pozemku vymezené geometrickým plánem. Ve stavebním zákoně je stanoveno, že „rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků se nevyžaduje, pokud podmínky pro dělení nebo scelení pozemků jsou dány regulačním plánem, rozhodnutím stavebního úřadu nebo rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu“. Šlo tedy o řešení otázky, zda mají obecné soudy v tomto typu soudního řízení pravomoc rozhodovat o dělení pozemku, respektive zda je v těchto případech k rozdělení pozemku nutno vyžadovat souhlas stavebního úřadu.

Stanovisko pléna a nález Ústavního soudu

Plénum Ústavního soudu dospělo k závěru, že souhlas stavebního úřadu podle § 82 odst. 1 stavebního zákona v těchto případech k rozdělení pozemku nutný není. Ústavní soud mimo jiné uvedl, že ustálená rozhodovací praxe obecných soudů využívá pravomoci obecného soudu rozhodovat o dělení pozemku při rozhodování o soukromoprávních sporech, a to například v rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle § 1143 občanského zákoníku.

Mezi soukromoprávní věci, o nichž obecné soudy na základě § 7 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodují, se řadí i právní poměr mezi osobou oprávněnou a povinnou při vydání nemovitosti podle zákona o půdě. Pravomoc stavebního úřadu rozhodovat o dělení pozemků i výjimky z ní lze vztáhnout jen na právní vztahy regulované stavebním zákonem. Stavební zákon však nelze aplikovat pro účel určování či omezování pravomocí soudů v občanskoprávním řízení.

Odlišný názor

V předchozím nálezu dospěl Ústavní soud k odlišnému závěru, a sice že obecné soudy neodůvodněně považovaly rozsudek o nahrazení projevu vůle k bezúplatnému převodu náhradního pozemku podle § 11a zákona o půdě za rozhodnutí nikoliv podle § 161 odst. 3 občanského soudního řádu, nýbrž za rozhodnutí o nabytí vlastnického práva, jehož právní mocí se žalobce stává vlastníkem věci.

Pokud obecné soudy rozhodovaly o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy, která měla být, ale nebyla uzavřena podle zákona o půdě, nemohly v rámci takto vymezeného nároku podle uvedeného zákona fakticky rozhodovat, jako by šlo o žalobu na určení vlastnického práva k pozemku (včetně faktického nahrazení rozhodnutí stavebního úřadu o dělení pozemku). Podle tohoto nálezu tedy nemají soudy v tomto typu soudního řízení pravomoc o dělení pozemku rozhodovat.

Podstata názorového sporu

Ve stanovisku pléna je uvedeno, že „pro zodpovězení projednávané právní otázky přitom není podstatné, zda rozsudek soudu v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby k převodu pozemku na oprávněného podle zákona o půdě sám o sobě konstituuje vlastnické právo k převáděným pozemkům a zda právě tento rozsudek představuje ve smyslu § 17 odst. 4 katastrálního zákona podklad pro deklaratorní zápis do katastru nemovitostí, anebo zda je na základě takového rozsudku teprve nuceně uzavřena smlouva mezi povinnou a oprávněnou osobou a až tato smlouva představuje podklad pro tentokrát už konstitutivní zápis do katastru nemovitostí“.

Stanovisko pléna se opírá zejména o restituční rozměr věci. V restitučních věcech je však nutno odlišovat právo na vydání původního majetku od práva na převod náhradního majetku za majetek nevydaný. O zcela jiný nárok tedy jde v případech, kdy je povinné osobě na straně jedné uložena soudem povinnost uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti, popřípadě povinnost vydat oprávněné osobě nemovitost, oproti tomu, kdy je na straně druhé na základě posouzení existence smluvního přímusu uložena soudem povinnost tento smluvní přímus splnit, například je vlastníkovi uložena povinnost uzavřít s oprávněnou osobou převodní smlouvu k náhradnímu pozemku za pozemek nevydaný. V prvním případě jde o obnovené vlastnické právo restituenta, které lze do katastru vložit v beznávrhovém vkladovém řízení s deklaratorními účinky vkladu.1 💬 Ve druhém případě jde o převodní smlouvu k náhradnímu pozemku, kterou lze přiložit k návrhu na vklad vlastnického práva s konstitutivními účinky vkladu.

V § 11a zákona o půdě je upraven postup při převodu jiného zemědělského pozemku. Zákon zde upravuje povinnost převést náhradní pozemek restituentovi za pozemek, který nebylo možné na základě zákonných překážek vydat. Pokud tak povinná osoba neučiní, může se restituent žalobou domáhat, aby projev vůle k převodu náhradního pozemku svým rozhodnutím nahradil soud. Stále však jde o převod vlastnického práva, nikoliv o přechod. Nelze proto dovozovat, že § 11a zákona o půdě zakládá pravomoc soudu konstituovat svým rozsudkem vlastnické právo restituenta. Nejde o navrácení původního majetku, viz např. § 9 zákona o půdě, nýbrž o převod náhradního majetku, který ve vlastnictví oprávněné osoby nikdy nebyl na základě rozhodnutí soudu nahrazujícího projev vůle. Obdobně diferencovaně je nutno vykládat například též jednotlivá ustanovení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi.

Za podstatnou lze proto považovat argumentaci o povaze rozsudků nahrazujících projev vůle žalovaného vlastníka převést vlastnické právo na žalobce, která je obsažena v nálezu III. ÚS 3804/19 a v disentním stanovisku ke stanovisku pléna Pl. ÚS-st. 54/21. Podle této argumentace nejde o rozsudky o deklaratorním určení vlastnického práva ani o rozsudky, kterými je vlastnické právo na základě zákonného zmocnění nově konstituováno, nýbrž o rozsudky, jejichž právní mocí je toliko dovršen proces uzavření převodní smlouvy. Je-li proto objektem takovéhoto rozsudku nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, je ke vzniku vlastnického práva na základě takto (prostřednictvím soudu) uzavřené smlouvy nutný konstitutivní vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Obdobně jako je tomu u smluv uzavřených mimosoudně − dobrovolně.

Pokud je správný závěr, že na základě rozsudku o nahrazení projevu vůle je pouze nuceně uzavřena převodní smlouva, k níž musí přistoupit konstitutivní vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, není nutné se v rámci tohoto typu soudního řízení otázkou pravomoci soudu rozhodovat o dělení pozemku vůbec zabývat. Právní mocí takovéhoto rozsudku totiž vlastnické právo k nové parcele nevzniká a nevzniká ani nová parcela vymezená v geometrickém plánu (k tomu dochází až vkladem do katastru nemovitostí).2 💬 Otázka pravomoci soudu rozhodovat o dělení pozemku by naopak vznikala v případě, že by soudní rozhodnutí bylo právní skutečností, se kterou právní předpis spojuje vznik, změnu či zánik vlastnického práva k nově oddělené části pozemku. Povaha rozsudku tedy pro zodpovězení otázky pravomoci soudu rozhodovat o dělení pozemku podstatná je.

Příčina názorového sporu

Na pozadí názorového sporu stojí katastrální praxe, která v režimu katastrálních předpisů účinných od roku 2014 postupně umožnila provádět vklady vlastnického práva na základě těchto rozhodnutí v beznávrhovém vkladovém řízení s omezeným rozsahem přezkumné působnosti. To znamená bez požadavků na předložení souhlasu stavebního úřadu s dělením pozemku. Katastrální praxe se opírá zejména o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 455/2012, 31 Cdo 2060/2010 a 21 Cdo 2669/2015. První dvě rozhodnutí se přitom týkají obnovení vlastnického práva k původnímu pozemku (uspokojení restitučního nároku) v režimu zákona o mimosoudních rehabilitacích, nikoliv nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k náhradním pozemkům, které restituentovi nikdy nepatřily v režimu § 11a zákona o půdě. Třetí rozhodnutí se sice týká převodu pozemku náhradního, avšak v podobě soudem schváleného smíru, to znamená, že ani zde nešlo o nahrazení projevu vůle povinného, nýbrž o schválený soudní smír. Ke změně katastrální praxe po roce 2014 tedy nebyl důvod.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 70 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.