Srovnání s ostatními státy Evropské unie v úspěšnosti digitalizace nedopadá pro Česko povzbudivě. Dlouhodobě se drží v poslední třetině. Minulý rok si v Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI), který hodnotí míru konkurenceschopnosti jednotlivých zemí z pohledu digitalizace, internetu a telekomunikací, pohoršilo hned o dvě místa a vrátilo se tak na úroveň z roku 2018, kdy v rámci sedmadvacítky skončilo 19.
Lépe jsou na tom nejen skandinávské země, ale i třeba Litva, Lotyšsko nebo Estonsko. Právě posledně zmíněný pobaltský stát s počtem obyvatel na úrovni Prahy je považován za světového lídra v digitalizaci státní správy. Samozřejmostí tam jsou elektronické občanské průkazy, které zároveň slouží i jako řidičské průkazy a průkazy pojištěnce zdravotní pojišťovny. Je tak na ně možné vyzvedávat léky na elektronický recept v lékárně, přihlašovat se do internetového bankovnictví, nebo dokonce i volit na dálku. Kromě svatby, rozvodu nebo převodu nemovitosti lze jen stěží najít životní situaci, která by v Estonsku nebyla řešitelná online.
Pobaltská digitální velmoc
Tato malá země u břehů Baltského moře a hranic s Ruskem přitom do Evropské unie vstupovala stejně jako Česko v roce 2004 a základy pro sůvj digitální rozkvět položila jen pár let předtím. Její příklad dokazuje, že investice do rozvíjení elektronického ekosystému státu se vyplatí a že i postkomunistické země mohou touto cestou smazat historické manko pokroku oproti tradičním západním mocnostem.
Zpřístupněním téměř veškerých veřejných služeb online stát šetří čas, peníze i další zdroje. Jde přitom o stovky ušetřených hodin ročně v životě každého Estonce, které by jinak strávil ve frontách na úřadech, vyplňováním formulářů nebo zjišťováním údajů. Ale hlavně jde o způsob uvažování, o orientaci na efektivitu státní správy a hledání možností, jak lidem kontakt se státem usnadnit a jak jim co nejméně překážet. Toto myšlenkové nastavení úřadů je tím, co rozhoduje o úspěchu či neúspěchu nově zaváděných projektů. „Není to jenom elektronizace čili převedení papírového formuláře do elektronické podoby, ale hlavní je zjednodušit službu pro občana tak, aby ji chápal jako něco, co mu přinese hodnotu jako užitek,“ potvrzuje výkonná ředitelka organizace Česko.Digital Eva Pavlíková, která by uvítala, aby digitální služby vznikaly ve spolupráci s občany a s respektem k jejich potřebám.
Česko se ztrátou dekády
Podle některých odhadů zaostává Česko za digitálně vyspělými zeměmi zhruba o deset let. Dlouho u nás trvá, než se nápad dovede k realizaci, namísto budování služeb orientovaných na koncového uživatele se mrhá prostředky na vývoj těžkopádných a vzájemně nepropojených aplikací, a konečně z druhé strany zde chybí i dostatečně silná poptávka. Zkrátka Češi si až příliš snadno zvykli na to, že jim stát u značného množství agend diktuje jejich osobní přítomnost na úřadě, aniž by se kriticky zamysleli nad tím, zda je skutečně nutná.
Kdo za to nese vinu, na tom se politici přirozeně neshodnou. Stínový ministr pro digitalizaci za ANO Robert Králíček říká, že až v minulém volebním období došlo v oblasti digitalizace veřejné správy k výraznému posunu. „Vláda investovala nemalé prostředky do jejího rozvoje, což se projevilo zejména v oblastí digitálních služeb pro občany a z mého pohledu i přijetí mnoha zásadních legislativních dokumentů,“ poukazuje Králíček například na bankovní identitu, digitální dálniční známky nebo portál celní správy. Zpoždění v rozvoji českého eGovernmentu přiznává i viceprezident Hospodářské komory, prezident ICT Unie a od poloviny ledna také poradce premiéra pro eGovernment a digitální transformace Zdeněk Zajíček. Podle něj ale k němu došlo právě za minulé vlády: „Měli jsme z let 2006 až 2009 vybudovaný slušný základ pro digitalizaci veřejné správy, ale v dalším desetiletí jsme tento potenciál dostatečně nerozvíjeli. Ostatní nás prostě předběhli.“
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později