Alžběta VejvodováeRecept a eNeschopenka jsou jedinými pro pacienty viditelnými digitálními počiny, které Česko zatím má. Zprovoznilo je ještě před pandemií a během ní byly důležitým pomocníkem. A zaplať pánbůh za ně. Jinak byly uplynulé dva roky spíše ukázkou toho, jaké problémy chybějící elektronické dokumenty a záznamy způsobují. Pro stát bylo obtížné získávat důležitá data o nakažených a hospitalizovaných s koronavirem v reálném čase. Očištěných dat, tedy takových, v nichž byli jasně odděleni nově nakažení od těch, u nichž se testy opakovaly, se veřejnost dočkala po více než půl roce od vypuknutí pandemie. A ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek dokonce uprostřed pandemie navrhl, aby některé informace, například data o úmrtích, Česko raději nezveřejňovalo vůbec. Jsou totiž velmi nepřesná.
To jen podtrhlo absurditu toho, že dostat včas data potřebná pro rozhodování ve vypjatých chvílích je v Česku takřka nemožné. Míra digitalizace tuzemského zdravotnictví je tristní. Velké nemocnice a kliniky sice už vedou většinu dokumentace elektronicky, kvůli chybějícím technickým standardům však spolu IT systémy jednotlivých zařízení často vůbec nekomunikují. V ordinacích lékařů se ještě stále v mnoha případech setkáme s klasickou papírovou kartotékou namísto virtuálních šanonů. A pacienti musí donekonečna u lékaře opakovat data ze své rodinné anamnézy.
