Demonstrace proti pandemickým opatřením se za poslední dva roky staly pravidelným evergreenem městských veřejných prostranství. Ta poslední však přinesla něco nového. Na konci ledna byla na Malostranském náměstí vztyčena šibenice, která měla směřovat jako výhrůžka směrem k poslancům, kteří v daný okamžik jednali o novele pandemického zákona. Demonstrující se posléze obhajovali, že vyhrožovat nikomu nechtěli, jen využili svého ústavního práva na výkon svobody slova a projevu. Agresivita vůči poslancům (i dalším zástupcům profesí v první linii v boji proti pandemii) se tak v posledních měsících stupňuje.

S šibenicemi se přitom čeští představitelé veřejné moci nesetkali poprvé. V minulosti se jimi protestovalo na demonstracích proti vládě Petra Nečase, Bohuslava Sobotky i Andreje Babiše. Dříve panovala většinová shoda, že šibenice je extrémním a nevkusným prostředkem k demonstraci názorů, ale nakonec policie či příslušné přestupkové úřady i přes odlišné názory odborníků na trestní právo došly k závěru, že nejde nejen o trestný čin, ale dokonce ani o přestupek. Případ v minulosti dospěl i k soudu − to když ministr vnitra Milan Chovanec podal žalobu, kterou soud vzápětí odmítl. Uplynulo však šest let, zahrnujících náročné období pandemie, během nichž o střet názorů na nejen pandemická opatření nebyla nouze. Na šibenici a podobné výhrůžné prostředky se tak nejspíše nebude hledět s takovým klidem jako před několika lety.

Trestný čin, nebo přestupek?

Policie nyní opět řešila, zda šibenice nesplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví, či „alespoň“ přestupku proti veřejnému pořádku. Trestný čin výtržnictví lze spáchat ve dvou formách, a to ve formě hrubé neslušnosti a výtržnosti. U hrubé neslušnosti obecně platí, že se musí jednat o závažnější neslušnost příčící se pravidlům občanského soužití a zásadám občanské morálky; u výtržnosti se zase zpravidla jedná o fyzické nebo psychické násilí, nejtypičtěji půjde o vandalství.

Znakem přestupku proti veřejnému pořádku je společenská škodlivost činu − k odpovědnosti za přestupek je nezbytné porušit nebo ohrozit zájem společnosti. Domnívám se, že daný případ by nebyl posouzen ani jako přestupek i s ohledem na to, že podobné jednání v minulosti nebylo jako přestupek posouzeno − například v červenci 2015 na demonstraci proti migraci. K jednoznačnému závěru nelze dojít ani s ohledem na to, že toto posouzení je v kompetenci orgánů činných v trestním řízení či správních orgánů,“ vysvětluje Radovan Lukáč, právní analytik z advokátní kanceláře AZ Legal.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.