V roce 2019 byla po dlouhých a bouřlivých debatách přijata evropská směrnice č. 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu. V Česku ovšem stále nebyl přijat příslušný transpoziční zákon. Původní návrh novely autorského zákona1 💬 s ohledem na podzimní parlamentní volby takzvaně spadl pod stůl a jeho nově vzkříšená totožná podoba nyní pod číslem sněmovního tisku 31 čeká v Poslanecké sněmovně na svůj další legislativní osud. Ministerstvo kultury zvolilo minimalistický transpoziční přístup, a tudíž novela v podstatě odpovídá textu směrnice. Soudě dle nálad v aktuální sněmovně lze další vývoj stěží předvídat. Ačkoli lze mít k textu směrnice i transpozičního předpisu výhrady, pak vzhledem k časovému skluzu, množství práce, složitých jednání a kompromisů všech dotčených stran by bylo žádoucí, aby poslanci ve vztahu k textu novely omezili svou kreativitu na nezbytné minimum. Zásady legitimního očekávání a právní jistoty by to zajisté ocenily.

Snaha o vnitřní trh a fungující evropskou hospodářskou soutěž. Rychlý rozvoj technologií a specifika digitálního prostředí. Přeshraniční užívání děl. Nové způsoby užití děl a noví aktéři užívající díla. Nové obchodní modely. Hledání spravedlivé rovnováhy mezi nositeli práv, uživateli děl a poskytovateli digitálních služeb, kteří díla užívají pro své podnikání. Toto jsou hlavní motivační linky přijetí směrnice č. 2019/790, která hledí také do budoucnosti, když uvádí: „Příslušné právní předpisy musí být dobře připraveny na budoucnost, aby neomezovaly technologický vývoj.“2 💬

Právní nejistota stran působících v ekosystému duševního vlastnictví v digitálním prostředí, pokud jde o pravidla platná pro nakládání s autorským obsahem na internetu, a případná nepředvídatelnost soudních rozhodnutí jsou nepřítelem pokroku. I z tohoto důvodu byla přijata směrnice o autorském právu, jejímž účelem je další harmonizace právních předpisů členských států týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících.

Seriál Digitální služby

březen
Autorské právo na jednotném digitálním trhu v cílové rovince

duben
Digital Services Act a labutí píseň 20leté e-commerce směrnice

květen
Digital Markets Acts a strážci pod drobnohledem

červen
Nekonečný příběh ePrivacy

červenec
Nová pravidla pro umělou inteligenci

září
Kdo je odpovědný za umělou inteligenci?

Na jedné straně je jejím obecným cílem reflektovat specifika digitálního světa a informační společnosti 21. století. Na straně druhé chce podpořit uživatele děl a s tím související tok informací, rozvoj vzdělanosti a kultury obecně. Současně chce upevnit práva některých skupin nositelů práv. A v neposlední řadě chce stanovit efektivní pravidla pro velké digitální hráče, kteří na autorsky chráněném obsahu, který sami nevytváří, generují miliardové zisky. Že vyvažování povětšinou předpokládá pouze dvě strany rovnice? Souhlasím. S duševním vlastnictvím to ale nikdy nebylo jednoduché.

Směrnice, stejně jako české autorské právo, rozlišují autory a jejich autorská díla a další nositele práv (výkonné umělce či výrobce záznamů) a jejich jiné předměty ochrany (umělecké výkony či zvukové a zvukově obrazové záznamy). Pro větší přehlednost textu je používán jednotný pojem „autor“ a pro jejich výtvory chráněné právem duševního vlastnictví poté pojem „dílo“.

Pro čtenáře, kteří by si chtěli udělat komplexnější představu o autorském právu v kontextu Evropy, může být praktická informace, že směrnice o autorském právu vychází z pravidel uvedených v následujících předpisech, které doplňuje a navazuje na ně:

  • Směrnice č. 96/9/ES o právní ochraně databází.3 💬
  • Směrnice č. 2000/31/ES o elektronickém obchodu (tzv. e-commerce směrnice).4 💬
  • Směrnice č. 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva.5 💬
  • Směrnice č. 2006/115/ES o právu na pronájem a dalších právech v oblasti duševního vlastnictví.6 💬
  • Směrnice č. 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů.7 💬
  • Směrnice č. 2012/28/EU o užití osiřelých děl.8 💬
  • Směrnice 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva.9 💬

Reakce na digitální užívání děl

Souhlas autora s užíváním jeho díla je základním východiskem autorského práva. Výjimky a omezení v autorském právu pak lze zjednodušeně shrnout tak, že se jedná o zákonem předpokládané situace, při nichž lze prolomit toto výsadní právo autora rozhodovat o užívání svého díla a uživatel smí dílo užít i bez výslovného souhlasu autora. Každé užití díla na základě výjimky či omezení musí projít takzvaným třístupňovým testem10 💬, dle něhož je dovoleno pouze takové užití díla bez souhlasu autora:

  • které je stanoveno zákonem (například volné užití díla fyzickou osobou pro její osobní potřebu, citace, například pro účely kritiky, satiry či recenze a nejrůznější typy zákonných licencí;
  • které není v rozporu s běžným způsobem užití díla;
  • kterým nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.

Důvod, proč vůbec směrnice č. 2019/790 potřebovala do výjimek a omezení zasáhnout, spočívá ve stávající platné evropské legislativě, která se promítá také do českých právních předpisů. Zákony poskytují autorům řadu výlučných práv, jež mohou vykonávat buďto pouze oni sami, případně je mohou poskytovat třetím osobám, typicky na základě licenční smlouvy, nebo mohou jejich výkon také zcela zakázat. Jedná se zejména o tato práva autorů, která bylo potřeba pro účely směrnice o autorském právu upravit:

  • Autor, výkonný umělec, výrobce zvukového záznamu, výrobce filmu nebo vysílací organizace má právo své dílo rozmnožovat (čl. 2 směrnice 2001/29/ES), sdělovat a zpřístupňovat ho veřejnosti (čl. 3 směrnice 2001/29/ES).
  • Autor počítačového programu může vytvářet jeho rozmnoženiny, může počítačový program přeložit či změnit, veřejně ho šířit a pronajímat ho (čl. 4 směrnice 2009/24/ES).
  • Autor databáze má právo svou databázi rozmnožovat (čl. 5 písm. a) směrnice 96/9//ES), překládat, zpracovávat, upravovat či měnit (čl. 5 písm. b) směrnice 96/9//ES) a sdělovat ji veřejnosti (čl. 5 písm. d) směrnice 96/9//ES). Má také právo přeloženou či upravenou databázi rozmnožovat či sdělovat veřejnosti (čl. 5 písm. e) směrnice 96/9//ES).
  • Pořizovatel databáze má právo zabránit vytěžování databáze (tedy zkopírování obsahu databáze na vlastní datový nosič) a/nebo jejímu zužitkování (zpřístupnění obsahu cizí databáze veřejnosti pod hlavičkou vlastní služby) (čl. 7 odst. 1 směrnice 96/9//ES).

Vytěžování textů a dat

Vytěžování textů a dat je ve směrnici o autorském právu řešeno jednak na úrovni vědeckého výzkumu, pro nějž je možnost pracovat s velkým množstvím dat a tato data na úrovni textů, zvuků, obrazů a podobných dat vytěžovat a získávat z nich nové informace a poznatky velmi přínosná, a jednak na úrovni všech občanů a právnických osob EU.

Jako vytěžování textů a dat je myšlen jakýkoliv automatizovaný postup, jehož cílem je analyzovat text a data v digitální podobě za účelem získání informací a který zahrnuje mimo jiné vzory, tendence a souvztažnosti.11 💬 Výzkumné organizace a instituce kulturního dědictví smí texty i data vytěžovat a vytvářet rozmnoženiny12 💬 děl i bez souhlasu jejich autorů, pokud tak činí pro vědecké účely a mají k originálním dílům zákonný přístup (užívají je například na základě předplatného nebo je užívají proto, že se jedná o díla, která jsou volně on-line dostupná13 💬).

Pokud dojde k vytvoření kopie, musí být tyto kopie bezpečně uloženy a smějí být uchovány pro účely vědeckého výzkumu včetně ověření budoucích výsledků výzkumu. Za výzkumné organizace se považují zejména vysoké školy včetně jejich knihoven, výzkumné ústavy a další subjekty, jejichž hlavním cílem je vědecký výzkum nebo vzdělávací činnost, pokud tak činí na neziskovém základě a ve veřejném zájmu. Pod výzkumnou organizaci pak nespadá subjekt, který sice splňuje výše uvedené formální předpoklady, ale vykonává nad ním vliv soukromá společnost.14 💬 Mezi instituce kulturního dědictví patří veřejně přístupné knihovny nebo muzea, archivy nebo instituce pečující o zachování filmového nebo zvukového dědictví.15 💬

Směrnice stanovuje povinnost přijmout obecnou výjimku pro rozmnoženiny a extrakce zhotovené za účelem vytěžování textů a dat z děl, k nimž mají subjekty zákonný přístup. Článek 4 směrnice o autorském právu pak není omezen pouze na výzkumné organizace a instituce kulturního dědictví, ale na všechny subjekty. Rozmnoženiny a extrakce zhotovené dle článku 4 mohou být uchovávány pouze po dobu nezbytnou pro účely vytěžování textů a dat. Tuto výjimku lze použít pouze tehdy, pokud si nositelé práv výslovně nevyhradili užití děl pro vytěžování a extrakce dat, přičemž tato výhrada by měla být učiněna vhodným způsobem, tedy strojově čitelnými prostředky.

Užití děl při vzdělávání

Členské státy jsou dále povinny zajistit, aby vzdělávací zařízení mohla v digitální formě využívat díla bez souhlasu jejich autorů, pokud tak činí nekomerčně a výlučně při vyučování pro ilustrační účely, a to při splnění dvou podmínek. Užití díla musí probíhat na odpovědnost vzdělávacího zařízení v jeho prostorách nebo prostřednictvím zabezpečeného elektronického prostředí, které je přístupné pouze studentům a vyučujícím. Dále by měl být − pokud je to možné − u takto užitých děl uveden zdroj včetně jména autora.

Členské státy mohou určit, že pokud na trhu existují snadno dostupné vhodné studijní materiály či licence povolující digitální užívání děl, pak se tato výjimka neuplatní. Tato pojistka má předejít zániku či ohrožení vydavatelské činnosti v segmentu učebních pomůcek, učebnic a dalších materiálů. Tyto placené studijní pomůcky mají nadále zůstat primárním zdrojem vzdělávání a užívání děl dle tohoto článku Směrnice má tvořit doplňkovou formu výuky.

V neposlední řadě směrnice o autorském právu obsahuje apel na výjimku, která institucím kulturního dědictví umožní pořizovat kopie děl, jež se trvale nacházejí v jejich sbírkách, a to v jakémkoliv formátu či na jakémkoliv médiu, pro účely budoucího uchování těchto děl.

Díla nedostupná na trhu

Díla nedostupná na trhu jsou díla, která jsou dosud chráněna autorským zákonem, neuplynulo tedy 70 let od smrti autora, ale ani při vynaložení přiměřeného úsilí již nejsou na trhu a v běžné obchodní síti dostupná. Bylo obvyklé, že takováto díla bylo možné zpřístupnit pouze prezenčně, v budově knihovny, která dílo vlastnila. Cílem je přesunout tuto možnost také do plně digitálního prostředí, s možností vzdáleného přístupu.

Pokud v dané zemi existuje kolektivní správce, má jednat s institucemi o uzavření licenčních smluv, které občanů umožní širší přístup k dílům nedostupným na trhu. Pokud takový správce neexistuje, státy umožní institucím kulturního dědictví, aby díla nedostupná na trhu nacházející se v jejich sbírkách, mohla i přesto zpřístupňovat veřejnosti pro nekomerční úkoly, pokud bude uvedeno jméno autora, je-li to možné, a tato díla budou zpřístupněna na nekomerčních internetových stránkách. Nositelé práv však mohou takovéto užití vyloučit.

Volná díla výtvarného umění

Pokud u výtvarného díla uplynula doba ochrany, pak se autorské právo nemá vztahovat ani na materiál vzniklý rozmnožováním tohoto díla, jestliže tato rozmnoženina není původním duševním výtvorem autora.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 50 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.