Zkratce ESG v poslední době nelze uniknout. Podniky se předhánějí, který z nich dříve naskočí na zelenou vlnu. Avšak tento trend s sebou nese i rostoucí právní rizika. Například v souvislosti s ochranou klimatu se eviduje téměř 1900 sporů ve více než 40 zemích světa, přičemž více než polovina z nich byla zahájena po přijetí Pařížské dohody v roce 2015.1 💬

Jde o spory vedené proti státům i jednotlivým právnickým a fyzickým osobám, a to jak podle veřejného, tak i podle soukromého práva. Asi nejdiskutovanějším je případ Milieudefensie et al. proti Royal Dutch Shell plc., v němž se několik nizozemských nevládních organizací a obyvatel Nizozemska soukromoprávní žalobou podanou proti společnosti Shell domáhá snížení jejích emisí CO2. Tento článek se snaží nastínit, jak by na podobný případ mohlo nahlížet české právo.

Případ Shell

Obvodní soud v Haagu v prvním stupni rozsudkem ze dne 26. května 20212 💬 uložil společnosti Shell, aby „přímo a prostřednictvím společností a právnických osob, které obvykle zahrnuje do své konsolidované účetní závěrky a s nimiž společně tvoří skupinu Shell, omezila nebo zajistila omezení celkového ročního objemu veškerých emisí CO2 do atmosféry (první, druhé a třetí úrovně) způsobených obchodní činností a produkty skupiny Shell nesoucími energii v takovém rozsahu, aby byl tento objem ke konci roku 2030 snížen nejméně o čistých 45 procent oproti úrovni roku 2019“, přičemž vyslovil předběžnou vykonatelnost tohoto rozsudku. Společnost Shell podala proti rozsudku odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Aktivní věcnou legitimaci většiny žalujících nevládních organizací soud dovodil z článku 3:305a nizozemského občanského zákoníku (Burgerlijk Wetboek, dále jen BW), podle něhož „nadace nebo spolek s právní osobností, které podle svých stanov sledují ochranu určitých zájmů, mohou podat u soudu žalobu sledující ochranu podobných zájmů jiných osob“. Naopak jednotlivé individuální obyvatele Nizozemska aktivně legitimovanými neshledal, protože jejich zájmy považoval za dostatečně chráněné již žalobou nevládních organizací.

Obvodní soud v Haagu dospěl k závěru, že změna klimatu následkem emisí CO2 představuje škodu na životním prostředí ve smyslu čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Vzhledem k tomu je ve vztahu ke škodě způsobené obyvatelům Nizozemska rozhodné tamní národní právo jednak jako právo země, kde došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody ve smyslu čl. 7 in fine nařízení Řím II (vzhledem k sídlu společnosti Shell), jednak jako právo země, kde škoda vznikla ve smyslu čl. 4 odst. 1 nařízení Řím II.

Povinnost společnosti Shell ke snížení emisí CO2 dovodil soud z článku 6:162 BW, podle něhož: „Osoba, která spáchá deliktní čin proti jiné osobě, který jí lze přičítat, musí napravit škodu, kterou tato jiná osoba v důsledku toho utrpěla“ (odst. 1). „Za deliktní čin se považuje porušení práva někoho jiného a konání nebo opomenutí, které porušuje povinnost uloženou zákonem nebo to, co je podle nepsaného práva nutno považovat za standard péče ve společnosti, vždy do té míry, do které takové jednání nelze ospravedlnit“ (odst. 2). „Deliktní čin lze škůdci přičítat, pokud byl způsoben jeho zaviněním nebo příčinou, za niž odpovídá podle práva nebo obecného mínění“ (odst. 3). Soud dovodil, že při stanovení globální politiky skupiny Shell musí společnost Shell postupovat v souladu s nepsaným standardem péče uplatňovaným ve společnosti.

Při výkladu onoho nepsaného standardu péče vzal soud v úvahu následující faktory:

  • schopnost společnosti Shell určovat politiku skupiny Shell,
  • emise CO2 skupiny Shell,
  • následky emisí CO2 pro Nizozemsko,
  • právo na život a právo na soukromí a rodinný život obyvatel Nizozemska,
  • dokument UN Guiding Principles on Business and Human Rights,
  • vliv společnosti Shell na emise CO2 skupiny Shell a jejích obchodních partnerů,
  • co je třeba učinit pro zabránění nebezpečné klimatické změně,
  • možné cesty ke snížení emisí CO2,
  • dvojí výzvu spočívající v potřebě omezit nebezpečnou klimatickou změnu a zároveň zajistit zvyšující se globální poptávku po energii,
  • systém ETS a další systémy obchodování s emisními povolenkami ve světě,
  • povolení a závazky skupiny Shell,
  • účinnost povinnosti ke snížení emisí,
  • odpovědnost států a společnosti jako takové,
  • nakolik bude pro skupinu Shell obtížné povinnost ke snížení emisí splnit a přiměřenost této povinnosti.

V rámci posouzení výše uvedených faktorů soud učinil mimo jiné následující dílčí závěry:

  • Ačkoliv je zde určitá nejistota ohledně toho, jak přesně se nebezpečná změna klimatu projeví v Nizozemsku, taková nejistota je inherentní jakékoliv prognóze budoucího vývoje a nijak neovlivňuje předpověď, že změna klimatu v důsledku emisí CO2 povede k závažným a nezvratným důsledkům pro obyvatele Nizozemska.
  • Právo na život a právo na soukromí a rodinný život podle článků 2 a 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv nepůsobí přímo ve vztahu žalobců a společnosti Shell, avšak je třeba je zohlednit při výkladu nepsaného standardu péče, kterým se společnost Shell musí řídit. Z dřívější judikatury plyne, že tato práva zahrnují právo na ochranu před následky nebezpečné změny klimatu v důsledku emisí CO2.
  • Ačkoliv UN Guiding Principles on Business and Human Rights (UNGP) představují pouhé soft law, jsou vhodným vodítkem pro výklad nepsaného standardu péče (a to i kdyby se k nim společnost Shell nepřihlásila). Individuální odpovědnost podniků za dodržování lidských práv formulovaná v UNGP přitom existuje nezávisle na odpovědnosti států a nad rámec povinností těchto podniků podle národního práva. Prostředky, jimiž podniky tuto odpovědnost naplňují, se mohou lišit mimo jiné s ohledem na jejich velikost, sektor a vlastnickou strukturu.
  • Ve světle UNGP mají podniky odpovědnost i za emise třetí úrovně, tj. emise vznikající v důsledku aktivit podniku nepřímo ze zdrojů vlastněných nebo ovládaných třetími stranami, jako jsou například zákazníci podniku. Tato odpovědnost je o to naléhavější, pokud takové emise tvoří většinu emisí podniku, jako je tomu v případě producentů fosilních paliv.
  • Cíle Pařížské dohody představují nejlepší dostupné vědecké poznatky v rámci klimatické vědy podporované širokým mezinárodním konsenzem. Je všeobecně přijímáno, že globální oteplení je nutné udržet výrazně pod hranicí 2 °C do roku 2100 a že je třeba usilovat o nárůst teploty pod hranicí 1,5 °C. Toto vyžaduje omezit globální koncentraci skleníkových plynů.
  • Panuje široká shoda na tom, že pro omezení globálního oteplení na 1,5 °C by se měly volit cesty snížení emisí vedoucí ke snížení o čistých 45 procent do roku 2030 oproti úrovni roku 2010 a o čistých 100 procent do roku 2050. Tuto širokou shodu je třeba začlenit do výkladu nepsaného standardu péče. Snížení o čistých 45 procent znamená, že lze zohlednit i negativní emise, tedy extrakci emisí z atmosféry.
  • Ve smyslu čl. 17 nařízení Řím II je třeba přihlédnout, jako ke skutkové otázce a v náležitém rozsahu, k pravidlům bezpečnosti a chování platným v místě a v okamžiku, kdy došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku odpovědnosti. To v principu zahrnuje také práva skupiny Shell v rámci systému ETS a dalších systémů obchodování s emisními povolenkami ve světě, což však na povinnost společnosti Shell v rámci nepsaného standardu péče nemá vliv, pokud tento standard je přísnější než cíle zmíněných systémů.
  • Vzhledem k závažným hrozbám a rizikům pro lidská práva obyvatel Nizozemska lze i po soukromých korporacích, jako je společnost Shell, požadovat přijetí drastických opatření a finančních obětí za účelem omezení emisí CO2 a zabránění nebezpečné klimatické změně.

V návaznosti na výše uvedené soud poznamenal, že z veřejných prohlášení společnosti Shell plyne, že její plány v oblasti snižování emisí jsou nekonkrétní a podmíněné. Uzavřel tedy, že bezprostředně hrozí porušení povinnosti společnosti snížit emise CO2 plynoucí z nepsaného standardu péče, a proto je třeba žalobě vyhovět.

Rozhodnutí ve věci Shell lze bezpochyby označit za kontroverzní a bude zajímavé sledovat, jak nakonec rozhodnou vyšší instance. Toto rozhodnutí však nepřišlo z čistého nebe. Již dříve ve věci žaloby nadace Urgenda proti Nizozemsku uložily nizozemské soudy státu Nizozemsko snížit do konce roku 2020 úroveň emisí skleníkových plynů vznikajících na jeho území alespoň o 25 procent oproti úrovni roku 1990, přičemž toto rozhodnutí již obstálo i před tamním Nejvyšším soudem.3 💬

Význam rozhodnutí ve věci Shell pro podobné spory v jiných zemích na jedné straně není třeba přeceňovat. Dosavadní zkušenost ze sporů vedených proti státům ukazuje, že ve skutkově i právně obdobných případech mohou soudy různých zemí rozhodovat zcela opačně. Například v Belgii soud v případě téměř shodném s případem Urgenda v prvním stupni sice shledal, že belgický stát porušuje nepsanou povinnost péče, avšak žalobu zamítl s odůvodněním, že tvrzená škoda dosud nevznikla a že uložení žalované povinnosti by bylo v rozporu s principy dělby moci.4 💬

Na druhé straně však význam rozhodnutí ve věci Shell nelze ani podceňovat, neboť ukazuje, že jednotlivé soudy mohou být ochotny v souvislosti s ochranou klimatu uložit poměrně drastické povinnosti i soukromým osobám. Bez ohledu na to, zda rozhodnutí nakonec obstojí v instančním přezkumu, navíc nelze pominout jeho okamžitý reputační dopad.

Opatření podle českého práva

Nyní si položme otázku, jak by na podobnou žalobu jako ve věci Shell nahlíželo české právo. V poměrech českého soukromého práva by patrně bylo možné uvažovat o aplikaci následujících ustanovení občanského zákoníku:

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 50 % článku.

Předplatit za 59 Kč měsíčně
První 3 měsíce, pak 199 Kč měsíčně

S předplatným získáte

  • Web Ekonom.cz bez reklam
  • Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
  • Možnost ukládat si články na později
Nebo
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.