Zvýšený hluk, prašnost a především ztráta zdrojů pitné vody. Těžba v hnědouhelném polském dole Turów blízko českých hranic dělá vrásky nejednomu obyvateli severních Čech. Starosti nakonec dohnaly Českou republiku v minulém roce až k podání žaloby k Soudnímu dvoru EU, v níž si stěžovala na porušování evropských směrnic. Cílem žaloby bylo přimět Polsko k řešení negativních dopadů těžby na české území a české občany. Polsko však poslalo Česku 45 milionů eur jako kompenzaci za škody způsobené těžbou, vláda žalobu následně stáhla a na počátku února předseda vlády Petr Fiala a jeho polský protějšek Mateusz Morawiecki uzavřeli k vyřešení sporu smlouvu. Její obsah však vyvolal protichůdné reakce.
Součástí paktu je například podmínka, že Polsko nerozšíří těžbu v turówském dole k českým hranicím a těžební jáma bude dále prohloubena, jen pokud bude zároveň finalizována stavba podzemní bariéry za současného prokázání její funkčnosti. Poláci také musí zaručit, že objekt bude monitorován pomocí vrtů, jejichž úlohou je měřit hladinu podzemních vod a zajistit, aby hladina podzemní vody stoupala, nebo alespoň neklesala hlouběji pod současnou úroveň. Dále si smluvní strany ujednaly, že Polsko přijme opatření ke zlepšení ovzduší v příhraničí. Česká strana má dle smlouvy navíc získat přístup ke všem důležitým datům sledujícím vlivy těžební činnosti. „Díky této dohodě budeme mít v ruce transparentní monitoring, takže bude moci daleko dříve a lépe reagovat na možný blížící se problém. ČR tak má nyní v ruce mechanismy i možnosti, jak kontrolovat činnosti v dole Turów,“ vyjádřila se k dohodě ministryně životního prostředí Anna Hubáčková s dovětkem, že bez ní by takové záruky Česko nezískalo.
Dohoda prý reálně zájmy ČR nechrání
O reálné ochraně výše popsaných mechanismů však panují pochybnosti. Právníci z advokátní kanceláře Frank Bold například zpracovali podrobnou analýzu textu dohody a dle jejich názoru až tak výhodná pro české zájmy není. „V dohodě zakotvené mechanismy k ochraně vody vycházejí ze zastaralých poznatků, které byly k dispozici v době řízení EIA a vycházely z dat o vlivu těžby na české území do roku 2015,“ uvádí analýza. Mělo proto dojít k aktualizaci zastaralého hydrogeologického modelu a na jeho základě k úpravě velikosti a umístění podzemní bariéry tak, aby skutečně mohla české území od vzniku dalších škod ochránit. To se ale nestalo. „Zmiňovaná bariéra ve stávající, neaktualizované podobě primárně slouží pro ochranu samotného dolu a nebyla navržena proto, aby chránila zdroje pitné vody na české straně, což potvrdil také sám polský velvyslanec,“ tvrdí právníci.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později