ÚS: Trestní soudy se mají zabývat vinou a trestem, ne odškodňováním duševních útrap

O náhradě nemajetkové újmy může trestní soud v adhezním řízení rozhodnout spíše výjimečně. Potvrdil to Ústavní soud. Poškozená byla obětí několika trestných činů, když jako nezletilá byla nucena k poskytování sexuálních služeb náhodným zákazníkům a byl jí podáván pervitin. Pachatelky byly odsouzeny za trestné činy obchodování s lidmi a nedovolenou výrobu a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy.

Poškozená vůči nim skrze svého zmocněnce již v trestním řízení uplatnila nárok na odčinění nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Obecné soudy uvedly, že její nárok je v podstatě nepřezkoumatelný, a proto nemůže být akceptován; bylo by totiž nutné provádět další dokazování, které by neúměrně protáhlo trestní řízení.

Ústavní soud tento pohled potvrdil, když poukázal na zřejmý rozdíl mezi nárokem na náhradu škody a nárokem na odčinění nemajetkové újmy. Zatímco u povinnosti k náhradě škody zákon stanoví restriktivní podmínky pro odkázání poškozeného s jím uplatněným nárokem na občanskoprávní řízení, u povinnosti k náhradě nemajetkové újmy se srovnatelné řešení neuplatní.

Hlavním úkolem trestního soudu je rozhodnout o vině a trestu, nikoli posouzení nároku poškozeného. Stanovení výše nemajetkové újmy se v podstatné míře odvíjí od subjektivního vnímání poškozeného. Je‑li nutné rozsáhlé doplnění znaleckým dokazováním, nelze obecným soudům bez dalšího vytýkat, že poškozenou odkázaly na řízení ve věcech občanskoprávních.

Více informací najdete v nálezu sp. zn. IV. ÚS 2620/21.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 80 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Jste předplatitel tištěného titulu? Proveďte aktivaci.