Již v roce 2018 jsme přinesly našim čtenářům zamyšlení nad uplatněním zásady zákazu reformatio in peius ve správním trestání.1 💬 V tomto článku jsme se rozhodly zanalyzovat, zda došlo k posunu vnímání této zásady v rozhodovací praxi, a zamyslíme se také nad použitím této zásady ve specifických řízeních.
Zásada zákazu reformatio in peius je v materiálním právním státě tradičně považována za jednu ze základních zásad trestního procesu. Zaručuje, že v návaznosti na podání odvolání nedojde ke změně rozhodnutí v neprospěch toho, kdo se odvolal (případně v jehož prospěch bylo odvolání, nebo jiný opravný prostředek, podáno). Tato zásada má tak zabránit tomu, aby odvolatelé nebyli od podání opravného prostředku odrazováni obavou, že jim může být přihoršeno.2 💬
Uplatnění zásady v přestupkovém řízení
Podle zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že odvolací správní orgán nemůže změnit výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu nebo výrok o náhradě škody anebo výrok o vydání bezdůvodného obohacení v neprospěch obviněného.3 💬
Ačkoliv na první pohled uvedené ustanovení zajišťuje účel zásady zákazu reformatio in peius, výklad provedený správními soudy a většinově zastávaný i odborníky na správní trestání je oproti pojetí této zásady v trestním právu odlišný. V prvé řadě lze upozornit na skutečnost, že limity pro „nezhoršení“ rozhodnutí dle zákona o odpovědnosti za přestupky se vztahují pouze k osobě obviněného (nikoliv na další účastníky řízení) a pouze na výroky uvedené v § 98 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Uplatnění předmětné zásady tak má v přestupkovém právu omezenou osobní působnost a omezený rozsah.
Oproti trestnímu řádu dále zákon o odpovědnosti za přestupky neobsahuje pravidlo pro navazující prvostupňové řízení, tedy pro řízení, které bude vedeno poté, co odvolací orgán (jenž zásadně nemůže zhoršit výsledek řízení pro odvolatele) o odvolání rozhodne. Uplatnění předmětné zásady tak má v přestupkovém právu rovněž omezený dosah.
S ohledem na smysl a účel zásady zákazu reformatio in peius by se přitom dalo předpokládat, že ani v prvostupňovém řízení navazujícím na rozhodnutí odvolacího orgánu nemůže dojít ke změně konečného výsledku řízení v neprospěch odvolatele. Realita je však odlišná.
V tomto směru je významný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 Afs 169/2016‑42, který konstatoval: „Ustanovení § 82 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jež správnímu orgánu znemožňuje v odvolacím řízení změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku, nebrání správnímu orgánu prvního stupně uložit přísnější sankci novým rozhodnutím, pokud bylo jeho původní rozhodnutí v odvolacím řízení jako celek zrušeno a správní orgán prvního stupně v novém řízení posoudil otázku viny i trestu v plném rozsahu.“ Ten je plně aplikovatelný i na platnou právní úpravu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později