Aktuální číslo časopisu Ekonom
Již v roce 2018 jsme přinesly našim čtenářům zamyšlení nad uplatněním zásady zákazu reformatio in peius ve správním trestání.1 💬 V tomto článku jsme se rozhodly zanalyzovat, zda došlo k posunu vnímání této zásady v rozhodovací praxi, a zamyslíme se také nad použitím této zásady ve specifických řízeních.
Zásada zákazu reformatio in peius je v materiálním právním státě tradičně považována za jednu ze základních zásad trestního procesu. Zaručuje, že v návaznosti na podání odvolání nedojde ke změně rozhodnutí v neprospěch toho, kdo se odvolal (případně v jehož prospěch bylo odvolání, nebo jiný opravný prostředek, podáno). Tato zásada má tak zabránit tomu, aby odvolatelé nebyli od podání opravného prostředku odrazováni obavou, že jim může být přihoršeno.2 💬
Uplatnění zásady v přestupkovém řízení
Podle zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že odvolací správní orgán nemůže změnit výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu nebo výrok o náhradě škody anebo výrok o vydání bezdůvodného obohacení v neprospěch obviněného.3 💬
Ačkoliv na první pohled uvedené ustanovení zajišťuje účel zásady zákazu reformatio in peius, výklad provedený správními soudy a většinově zastávaný i odborníky na správní trestání je oproti pojetí této zásady v trestním právu odlišný. V prvé řadě lze upozornit na skutečnost, že limity pro „nezhoršení“ rozhodnutí dle zákona o odpovědnosti za přestupky se vztahují pouze k osobě obviněného (nikoliv na další účastníky řízení) a pouze na výroky uvedené v § 98 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Uplatnění předmětné zásady tak má v přestupkovém právu omezenou osobní působnost a omezený rozsah.
Oproti trestnímu řádu dále zákon o odpovědnosti za přestupky neobsahuje pravidlo pro navazující prvostupňové řízení, tedy pro řízení, které bude vedeno poté, co odvolací orgán (jenž zásadně nemůže zhoršit výsledek řízení pro odvolatele) o odvolání rozhodne. Uplatnění předmětné zásady tak má v přestupkovém právu rovněž omezený dosah.
S ohledem na smysl a účel zásady zákazu reformatio in peius by se přitom dalo předpokládat, že ani v prvostupňovém řízení navazujícím na rozhodnutí odvolacího orgánu nemůže dojít ke změně konečného výsledku řízení v neprospěch odvolatele. Realita je však odlišná.
V tomto směru je významný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017, č. j. 6 Afs 169/2016‑42, který konstatoval: „Ustanovení § 82 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jež správnímu orgánu znemožňuje v odvolacím řízení změnit uloženou sankci v neprospěch obviněného z přestupku, nebrání správnímu orgánu prvního stupně uložit přísnější sankci novým rozhodnutím, pokud bylo jeho původní rozhodnutí v odvolacím řízení jako celek zrušeno a správní orgán prvního stupně v novém řízení posoudil otázku viny i trestu v plném rozsahu.“ Ten je plně aplikovatelný i na platnou právní úpravu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
