Erich Maria Remarque se mi stal za dob mých středoškolských a vysokoškolských studií snad nejčtenějším spisovatelem. Objevil jsem ho zprvu díky paperbackovým Třem kamarádům vydaným v roce 1968 nakladatelstvím Odeon, posléze jsem s ním prošel meziválečnými německými dějinami od Miluj bližního svého až po Noc v Lisabonu a Stíny v ráji.
Musím říci, že od té doby mám pochopení pro uprchlictví z důvodů politických, rasových a válečných. Jako budoucí právník jsem se již tenkrát s pocitem nezaviněného ponížení dokázal vcítit do role, v níž se ocitl románový advokát Goldbach: