Dlouhodobě veřejně zastávám názor, že pokud jde o takzvaný tvůrčí výklad ústavy, prezident Zeman nevymyslel nic, co by před ním nevyzkoušeli jeho předchůdci, zejména Václav Havel. Ať už se to týká (ne)jmenování členů vlády, profesorů, velvyslanců, nebo třeba soudců. Mění se pouze prostředí, ve kterém se naši prezidenti pohybují.
Když prezident Zeman odmítl jmenovat kandidáta na profesora s odkazem na jeho údajnou spolupráci s bývalou StB, setkal se s veřejným odporem vyjádřeným dokonce tak, že není úkolem prezidenta posuzovat morální aspekty adepta profesury. Prezident Havel byl za stejný postup chválen, ať už se jednalo o jmenování profesora, nebo dokonce rektora. V případě odmítání jmenování členů vlády a velvyslanců je rozdíl v tom, že současný prezident má poměrně úzký okruh zastánců. V případě předchozích prezidentů byl obdobný postup kritizován, ale počet zastánců byl vyšší.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 70 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později