Lidem se vrací chuť cestovat. Prázdné ulice a náměstí z dob koronaviru jsou už dávno minulostí a s návratem turistů se tak opět dostávají ke slovu krátkodobé pronájmy a jejich regulace. A z pohledu podnikatelů i esenciální otázka: Do jaké míry má stát právo „dusit“ svobodné podnikání?

Spor mezi majiteli, kteří chtějí ve svých bytech trvale bydlet, a těmi, kteří je chtějí pronajímat, je dlouhodobý. Často je také zatížený emocemi a léta vyhrocenými sousedskými sváry, v nichž jde spíš o princip či neschopnost obou stran vžít se do situace sousedů než o samotnou podstatu sporu.

Mnohým z nich by se možná dalo předejít i bez zásahů státu do svobod občanů a omezování podnikání. Stačilo by, kdyby si ubytovatelé uvědomili, že nejde jen „těžit“ ze svých bytů peníze a že s každým podnikáním souvisí také povinnosti. V případě krátkodobých pronájmů je to především kontrola ubytovaných a alespoň základní snaha svědomitě řešit stížnosti okolí, popisují právníci v hlavním tématu dubnového vydání Právního rádce.

Související

Nejde ale jen o krátkodobé ubytování. Otázka, jak moc by měl stát vstupovat do svobodného podnikání a do jaké míry může naopak efektivně vyřešit problémy i sám trh, má až filozofický přesah. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že dobrovolná samoregulace, tedy například odvětvové kodexy či standardy chování, může být stejně účinná jako zákon. Podnikatelům přitom umožňuje nastavit si taková pravidla, jejichž dodržováním jde minimalizovat dopady byznysu na okolí a zároveň mu ponechat dostatek prostoru ke zdravému růstu. Jak píšeme na jiném místě dubnového vydání, výhodou dobrovolné samoregulace je, že nevyvolává u podnikatelů zbytečnou hořkost. Zdravý rozum a podnikatelská čest tak mohou být víc než zákon. Není tedy i v českých podmínkách načase usnadnit legislativcům práci?

Přeji vám příjemné čtení a pokud možno co nejméně sousedských i byznysových sporů.

Související