Ve slavné knize Myšlení, rychlé a pomalé nedávno zesnulého držitele Nobelovy ceny za ekonomii Daniela Kahnemana je pasáž o tom, jak výrazně je rozhodování soudců ovlivněno faktem, zda mají, či nemají prázdný žaludek. Kahneman cituje studii izraelských vědců, jež porovnávala počet schválených žádostí o propuštění na kauci během pracovního dne. Ukázalo se, že nejvíce jich soudci odklepnou poté, co se vrátí nasycení z oběda. Před polednem a později odpoledne měli hladoví soudci naopak tendenci opomíjet drobné polehčující okolnosti a žádost o propuštění raději zamítnout. Tato studie měla nejen velký mediální ohlas, ale stala se populární i v akademickém světě: podle vyhledávače Google Scholar ji citovalo více než 1700 dalších výzkumných článků.

Na tomto příkladu je vidět, jak lidé milují jednoduchá vysvětlení. Každému kriticky smýšlejícímu člověku by ale při podobných zprávách mělo v hlavě zablikat výstražné světlo. Je to zkrátka příliš dobré na to, aby to byla pravda. Závěry izraelské studie nově zpochybňuje práce vědců, kteří analyzovali rozsáhlý soubor dat zahrnující rozhodnutí tisíců soudců v Indii a Pákistánu. Namísto sledování rozhodnutí vydaných v průběhu celého dne využívá skutečnosti, že po dobu jednoho měsíce v roce se všichni muslimští soudci postí na ramadán. Ten trvá od svítání do západu slunce, a protože může probíhat v různých ročních obdobích a jelikož různá místa mají vzhledem ke své zeměpisné poloze mírně odlišnou délku dne, někteří soudci zažili delší půst než jiní. Výzkumníci využili těchto rozdílů k tomu, aby si položili otázku, zda delší půst – a tedy i větší hlad – vedl k nějakým rozdílům v soudních rozhodnutích. Hlavním zjištěním studie je, že u soudců byla o 10 procent vyšší pravděpodobnost, že obžalovaného zprostí viny za každou další hodinu půstu. V přímém kontrastu s izraelskou studií tedy platí, že čím větší hlad měl soudce, tím byl shovívavější. A teď co s tím. Jsou hladoví soudci shovívavější, nebo přísnější? Nejpoctivější bude si přiznat, že nevíme. A nejlepší ponaučení z obou studií možná bude, že kritického myšlení se nesmíme vzdávat, ani když nám něco tvrdí člověk ověnčený Nobelovou cenou.

Související