Proč se mladí právníci do advokacie nehrnou

Sehnat kvalitního zaměstnance je potíž v celé české ekonomice a platí to i pro profesi advokáta. Hned několik předních českých právníků si mi při rozmluvách v poslední době hořce stěžovalo, jak těžké je sehnat vůbec někoho, kdo by o práci v advokátní kanceláři stál. „Právnické fakulty sice chrlí absolventy, ale do advokacie těch lidí moc nejde. Radši zamíří do státní správy či korporátu. Možná je to ztrátou prestiže i osobností v advokacii a určitě i tím, že advokacie je dřina. Nemyslete si, že do práce přijdeme v osm ráno a v půl páté jdeme domů. Advokacie taková nikdy nebyla a ani nebude. Rozhodně to nejsou snadno vydělané peníze,“ říká ostatně i v rozhovoru v tomto čísle Právního rádce advokát Jiří Matzner.

Zdá se, že i do právní profese, známé vysokým pracovním nasazením, začínají mladí absolventi univerzit přinášet nové pořádky. Část této nastupující právnické generace už zkrátka nemá úspěch v kariéře na prvním místě. Důležitá je pro ně i vyváženost soukromého a pracovního života. Možná to je tím, jak jako společnost bohatneme. Ostatně mnoho mladých absolventů je z movitých rodin a jejich primární motivací rozhodně není vydělat hodně peněz, protože je už prostě mají.

A tak, jak mi nedávno řekl jeden advokát, mladí absolventi obvykle po šesté hodině večer pracují už jen výjimečně a advokátní kanceláře se stejně předhánějí v tom, jaké benefity jim nabídnou, jen aby neodešli ke konkurenci, nebo spíš rovnou mimo obor.

Na jednu stranu je určitě dobře, že čerství právníci nechtějí položit na oltář kariéry své zdraví a osobní život. Na druhou stranu, v každé profesi, nejen v té právnické, platí, že bez vášně pro práci a ochoty jí obětovat část svého volného času se nejen zpomalí váš kariérní postup, ale i rozvoj vašich profesních schopností. A jestli bude čím dál víc mladých advokátů brát svou profesi jen jako povolání, a nikoliv jako poslání, nakonec tím utrpí i advokacie samotná.