Volba budoucího profesního směřování se pro čerstvě dostudované právníky oproti minulosti mění. Dřív byla pro podstatnou část každého absolventského ročníku jasnou a prestižní cestou příprava na budoucí výkon advokátské profese pod dohledem zkušenějších kolegů. Dnes je vidět, jak razantně atraktivita advokátní koncipientury klesla.

Zatímco v roce 2013 evidovala Česká advokátní komora (ČAK) více než 3,5 tisíce koncipientů, v roce 2023 toto číslo kleslo pod 2,5 tisíce. Je to v ostrém kontrastu s rostoucím počtem aktivních advokátů – v roce 2023 jich bylo 12,5 tisíce. Jinými slovy na pět hotových advokátů připadá zhruba jeden koncipient.

Rostoucí počet advokátů může ty, kdo o koncipientuře uvažují, i odrazovat. „Domnívám se, že trh právních služeb v Česku je již poměrně nasycen a absolventi právnických fakult vnímají, že uspět na tomto trhu není nikterak jednoduché,“ popisuje Radim Miketa, člen představenstva a předseda výboru pro výchovu a vzdělávání ČAK.

Další důvody tohoto vývoje se různí, od rostoucí atraktivity jiných právnických profesí přes měnící se preference a požadavky mladých lidí po vysoké časové a osobnostní požadavky, které koncipientura na adepty advokátské profese klade.

Raději více osobního volna

Spolu se zmíněným naplňování advokátních stavů mohou odstrašujícím způsobem působit i formální nároky kladené na budoucí advokáty. „Po dokončení studia musí mladí právníci tři roky vykonávat koncipienturu, následně úspěšně složit advokátní zkoušku, a teprve poté jsou plně kvalifikovaní jako advokáti,“ připomíná Barbora Paclíková, partnerka advokátní kanceláře Bříza & Trubač, specifika profese, známá sice v jiné podobě i z byznysu, ale v jiných povoláních se nevyskytující. Za situace, kdy jiné právní cesty nabízejí možnost rychlejšího profesního růstu, je volba stát se koncipientem logicky méně častá.

Určitá nejistota v podobě nutného úspěšného složení zkoušek tu ovšem byla vždy. „V tomto směru je advokacie podnikání jako každé jiné, s riziky nedostatku platících klientů, a naopak jistotou vznikajících nákladů,“ upřesňuje Miketa. Dodává, že druhou variantou pro začínajícího advokáta je spojení s již zavedenou advokátní kanceláří v očekávání kariérního postupu. Ani ten však není zaručen, je nutné se v konkurenci osvědčit.

Podle odborníků oslovených Právním rádcem proto řada absolventů volí raději jiné právní povolání. Je to vidět zejména ve firemní praxi. „V posledních letech se zvyšuje zájem o pozice podnikových právníků, a to nejen mezi absolventy právnických fakult, ale i mezi dalšími mladými právníky, kteří si mezitím vyzkoušeli jiné právnické profese,“ potvrzuje viceprezident Unie podnikových právníků ČR Richard Baček.

Rostoucí atraktivita práce v byznysu souvisí i se změnou struktury právních oddělení ve velkých firmách. Současným trendem je posilování těchto interních týmů, zatímco externí služby nejsou tak využívané jako dřív. „Mladí právníci se dnes ve firemní sféře dostanou k mnoha zajímavým věcem. Dříve k nim měli přístup pouze v advokacii,“ vysvětluje Michal Sniehotta, společník a spoluzakladatel advokátní kanceláře Sniehotta a Vajda Legal a Ekonom Legal Garant pro oblast korporátního práva.

Za klíčový benefit pak experti považují především možnost snáze najít rovnováhu mezi osobním a pracovním životem, kterou povolání firemního právníka oproti koncipientuře nabízí. S tím se mění také hierarchické vnímání těchto odlišných cest v profesním prostředí. „Je zjevné, že důležitá je i změna vnímání podnikových právníků od role jakýchsi strážců procesů a pravidel do role skutečných partnerů byznys týmů a nositelů řešení právně obchodních otázek,“ sdílí své zkušenosti Baček.

Omezené možnosti advokátní komory

Podobný vzestup zažívá i zaměstnávání právníků ve státní správě. I zde jsou hlavními motivačními faktory různé výhody a benefity, ale i změny v tom, jakou agendu takoví pracovníci dostávají na stůl. „Často pracují v prostředí s jasně danými pravidly a strukturou, což poskytuje určitý pocit bezpečí a jistoty pracovního místa. Navíc mohou využít příležitostí pro profesní růst v rámci veřejných institucí bez nutnosti procházet dlouhým procesem, jako je koncipientura a následná advokátní zkouška,“ akcentuje Paclíková.

Česká advokátní komora se snaží odlivu zájemců o koncipienturu čelit osvětou. Zdůrazňuje svobodu a nezávislost, kterou profese advokáta přináší, úzce spolupracuje s právnickými fakultami a dalšími vzdělávacími a akademickými institucemi, a konečně i modernizuje vlastní výukové činnosti. Koncipientům komora nabízí přednášky a semináře zaměřené na prohlubování takzvaných soft skills. Vybírá pro ně aktuální témata, jako je například právo a umělá inteligence či boj proti praní špinavých peněz. S tím klade důraz na etickou stránku výkonu profese advokáta.

Miketa ovšem doplňuje, že možnosti jsou v tomto směru omezené. „Je třeba uvést, že ČAK není zaměstnavatelem koncipientů a o podmínky a atraktivitu povolání advokátního koncipienta se musí zasazovat samotní advokáti či advokátní kanceláře.“

Koncipienti podnítili změny ve firemní kultuře

Právě advokátní kanceláře se musí vyrovnávat se změnami v uvažování mladých právníků a do jisté míry se přizpůsobovat měnícím se požadavkům na charakter a náplň zaměstnání. Oslovení advokáti se shodují, že časy, kdy koncipienti akceptovali pracovní dobu „od slunka do slunka“ spojenou s víkendovými přesčasy, jsou nenávratně pryč. Dnešní absolventi kladou důraz zejména na zdravou rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Liší se ale i v jiných aspektech.

„Mění se také přístup k hierarchii. Mladí právníci hledají prostředí, kde budou mít možnost se rychleji rozvíjet, projevovat vlastní iniciativu a dosahovat větší autonomie v práci,“ popisuje svou zkušenost Petra Stupková, spoluzakladatelka advokátní kanceláře Legitas a Ekonom Legal garant pro oblast e‑commerce a online podnikání.

Ani výše mzdy již není dominantním kritériem při volbě budoucího směřování. Mladí chtějí, aby náplň jejich práce měla smysl a byla rozmanitá. „Absolventi hledají možnosti, jak se rychle zapojit do zajímavých projektů a klientských záležitostí, které jim umožní profesní růst a osobní rozvoj. Oceňují také možnost spolupráce na inovativních a technologicky zaměřených právních problémech, například v oblasti IT práva, ochrany dat nebo digitálních regulací,“ pozoruje Paclíková.

Při hledání zaměstnání v advokátní kanceláři uchazeči bedlivě sledují i celkovou firemní kulturu, mezilidské vztahy na pracovišti, zajímají se o osobu školitele. „V naší kanceláři vnímám, jak je důležité pracovní prostředí a dobrý tým. Mladí lidé chtějí někam patřit a z kolegů se lehce stávají kamarádi, na které se mohou spolehnout,“ konstatuje Stupková. Uznává význam dalších pracovních benefitů, ale pozoruje, že právě dobrý kolektiv je hlavním faktorem, který právníky motivuje a udržuje je v rytmu.

Nemění se pouze požadavky uchazečů o práci v advokacii, ale i jejich schopnosti a pracovní nastavení. Zkušení advokáti zaznamenali, že současní koncipienti jsou více orientováni na efektivitu, inovativnost a praktické výsledky toho, co dostanou na starost. „Obecně v rámci uvažování o právu a výkonu advokátní praxe lze lehce optimisticky říci, že oproti minulosti výuka na právnických fakultách patrně postupně pomalu směřuje k větší propojenosti s praxí, s důrazem na praktické právní znalosti studentů práv,“ nabízí možné vysvětlení tohoto trendu Sniehotta.

Advokátní kanceláře, které chtějí uspět v konkurenčním prostředí a získat nejkvalitnější koncipienty, se snaží na nároky nastupující generace reagovat. „Usilujeme o to budovat řekl bych až startupovou firemní kulturu. Tedy vytvářet přívětivé, pohodové a přátelské pracovní prostředí. Poměrně široce umožňujeme využívání home officu, sick days, a co se vždy v advokacii nenosí, cílem je minimalizovat množství přesčasové práce a práce o víkendech,“ vysvětluje Sniehotta.

Zároveň však dodává, že díky povaze advokacie není takové fungování ve všech případech zcela možné, takže koncipientská činnost zůstává do značné míry dřinou. Stupková připojuje, že vychovat si budoucího kolegu již od studentských let má své výhody, jelikož takový člověk lépe chápe firemní fungování a kulturu.

Na každý pád je pro většinu advokátních kanceláří práce a výchova budoucích a začínajících právníků klíčová a za dané situace obtížná. „Najít hotového kvalitního právníka je aktuálně téměř nadlidský úkol. Buď si drží svou pozici jinde, nebo jsou na volné noze a full time práci v kanceláři mají podmíněnou zpravidla neslučitelnými představami,“ přibližuje advokátka.

Počáteční výběr zaměstnance a nastavení vzájemných pracovních vztahů k oboustranné spokojenosti není radno podceňovat i kvůli poměrně dlouhému zaučovacímu procesu. Respondenti z řad advokátů se totiž shodují v tom, že transformace čerstvého absolventa právnické fakulty na plnohodnotného a zcela samostatného kolegu trvá několik měsíců, nebo dokonce let. Pokud se během této doby projeví nepřekonatelné rozdíly v představě o pracovním vztahu a koncipient se rozhodne změnit působiště, musí daná advokátní kancelář zahájit celý proces znovu.

Související