Blind trust v českém prostředí: iluze, nebo reálná cesta k vyloučení střetu zájmů?

Blind trust představuje specifickou formu trustu, v níž je správa majetku plně svěřena nezávislému správci, zatímco zakladatel trustu nemá oprávnění zasahovat do jeho správy, nemá žádné informace o způsobu správy majetku, ani jeho složení v průběhu správy. Zakladatel současně může, ale nemusí být beneficientem, resp. příjemcem plnění z trustu. Blind trusty jsou typicky využívané veřejnými funkcionáři a politiky, kteří převedou svá aktiva do trustu, aby nemohli ovlivňovat jejich správu po dobu výkonu své funkce. V našich podmínkách by takový blind trust mohl vést k naplnění požadavků zákona o střetu zájmů ohledně eliminace střetu mezi veřejnou funkcí a osobními majetkovými zájmy jednotlivce.

Lze blind trust zřídit v České republice?

Českým ekvivalentem trustu je svěřenský fond, tedy entita, v níž správce spravuje majetek vyčleněný zakladatelem ve prospěch beneficienta, kterým může být zakladatel sám či jakákoliv jiná osoba. Český právní řád „slepý“ svěřenský fond výslovně neupravuje, jeho zřízení však ani nevylučuje. Jeho založení si proto s ohledem na širokou autonomii vůle zakladatelů fondu dokážeme představit.

Aby svěřenský fond byl fondem „slepým“, musel by být koncipován tak, že zakladatel nemá na spravovaný majetek žádný vliv, nemá přehled o správě majetku a nemá přiznaná ani další oprávnění, jako je např. právo volit či odvolávat svěřenského správce či libovolně rozhodnout o zrušení svěřenského fondu. Zakladatel by se mimo jiné musel vzdát tzv. dohledových oprávnění, která jsou mu defaultně přiznaná zákonem. Právě vzdání se dohledových práv není podle některých názorů možné, což vede k závěru o nemožnosti zřízení „slepého“ svěřenského fondu v českém prostředí. Z našeho pohledu však možnost vzdání se dohledových pravomocí zakladatelem odpovídá principu autonomie vůle, který je pro soukromé právo charakteristický, a současně nachází oporu ve skutečnosti, že dohled nad fondem může být svěřen třetí osobě. Stěžejní podmínkou pak je, že pozice správce majetku bude obsazena osobou nezávislou na zakladateli.

Problematika střetu zájmů

Střet zájmů představuje zásadní společenský problém v situacích, kdy mohou kolidovat osobní majetkové zájmy veřejného funkcionáře s výkonem veřejné funkce. Dle českého zákona o střetu zájmů se veřejný funkcionář musí zdržet jakéhokoli jednání, při němž by jeho osobní zájem mohl ovlivnit výkon funkce. Osobním zájmem se rozumí jakýkoli prospěch či výhoda pro něj samotného, jeho blízké osoby nebo jím ovládané právnické osoby, pokud nejde o obecný prospěch dostupný všem. Střet zájmů je problematický, protože narušuje nestrannost a oslabuje důvěru ve výkon veřejné moci tím, že umožňuje, aby osobní zájem ovlivnil rozhodování, které má být činěno ve veřejném zájmu. Eliminace takového jednání je proto žádoucí.

Blind trusty v zahraničí

Blind trusty mají původ v anglosaských zemích, kde jsou pro účely řešení otázky střetu zájmů typicky využívány. Ani v takovém prostředí se však neobejdou bez pochybností. Příkladem může být blind trust bývalé britské premiérky Theresy May, která čelila kritice za to, že odmítla zveřejnit, jaká aktiva do trustové struktury vložila, což vyvolalo pochybnosti o skutečné transparentnosti. Podobně bývalý britský premiér Rishi Sunak čelil kritice poté, co se ukázalo, že jeho manželka má značné zahraniční investice a on sám využívá blind trust, který mu fakticky umožňuje vyhnout se detailnímu zveřejnění finančních zájmů. Nutno dodat, že ve Velké Británii nejsou blind trusty speciálně upraveny a obdobně jako v České republice je jejich zřízení otázkou vhodného nastavení. Výslovnou úpravu blind trustu mají např. Spojené státy americké v Ethics in Government Act. Tento zákon vytváří rámec pro transparentnost a kontrolu finančních zájmů veřejných činitelů a zavádí tzv. „qualified blind trust“ jako jeden z instrumentů pro řešení možných střetů zájmů. Bezproblémovým příkladem využití blind trustu může být bývalý americký prezident Barack Obama, u něhož tento krok neprovázely žádné kontroverze ani skandály. O zřízení blind trustu uvažoval i současný americký prezident Donald Trump. Jeho majetek je však pro řádné využití tohoto institutu příliš rozsáhlý.

Závěrem

Veřejní funkcionáři mají pouze omezené možnosti, jak střetu zájmů předejít. Máme za to, že v českém právním prostředí je možné blind trust, resp. „slepý“ svěřenský fond založit, a po právní stránce naplnit podmínky zákona o střetu zájmů. Lze však zajistit, že správce nebude zakladatelem fakticky ovlivňován? Bude politik s vidinou budoucího znovunabytí majetku rozhodovat nestranně? Alternativu představuje zejména prodej majetku, který střet zájmů vyvolává, třetí osobě. I v takovém případě však můžeme polemizovat, zda neexistuje riziko, že převod bude pouze formální a s majetkem bude nadále fakticky nakládáno ve prospěch převodce.