Již přes čtyři roky je u nás možné trestně postihovat i právnické osoby. Ve většině případů jsou firmy odpovědné za uplácení, machinace při veřejných zakázkách a daňové trestné činy. Jak se ale může firma bránit před individuálním selháním svých zaměstnanců nebo vedení, aby na pochybení jednotlivce nedoplatila celá organizace, čítající třeba stovky zaměstnanců?

Kdy je firma trestně odpovědná

"Jednání" právnických osob je vždy výsledkem rozhodnutí jednotlivců. Proto se trestní odpovědnost samotné právnické osoby odvíjí právě od jednání fyzických osob. Pro účely trestní odpovědnosti tak bylo nutné určit, která jednání fyzických osob způsobí, že právnická osoba může být shledána trestně odpovědnou. Zákon zakotvuje tzv. princip přičitatelnosti, který zjednodušeně řečeno stanovuje, že při splnění zákonných podmínek se jednání určité fyzické osoby právnické osobě přičte, a založí tak její trestní odpovědnost.

Zákon nejprve vymezuje okruh relevantních fyzických osob. Osoby, jejichž jednání může být přičitatelné, lze rozdělit do dvou skupin. První představuje vedení firem − jde primárně o statutární orgány či jiné osoby oprávněné jednat za právnickou osobu (např. i smluvní zástupci), osoby vykonávající řídicí a kontrolní činnost a osoby, které vykonávají rozhodující vliv na řízení. Do druhé skupiny patří zaměstnanci. U obou skupin však musí platit, že uvedené osoby spáchaly protiprávní čin buď jménem dané právnické osoby, v jejím zájmu, anebo v rámci její činnosti. U zaměstnanců musí navíc platit, že k danému činu došlo při plnění pracovních úkolů.

Aby se však jednalo o trestný čin právnické osoby, musí být jednání výše uvedených osob přičitatelné. Jednání první skupiny osob (vedení firmy, respektive osoby vykonávající kontrolní činnost či rozhodující vliv) se právnické osobě přičítá automaticky bez dalších podmínek. V současnosti tak prakticky neexistuje možnost, jak se vyhnout vzniku trestní odpovědnosti právnické osoby, pokud osoby uvedené v první skupině spáchají protiprávní čin.

Jednání zaměstnanců může vést k trestní odpovědnosti zaměstnavatele − právnické osoby, pouze pokud takto jednali na základě rozhodnutí, schválení nebo pokynu svých nadřízených, anebo v případě, že vedení firmy zanedbalo preventivní opatření nebo kontrolu zaměstnanců, a tím jim umožnilo spáchání daného protiprávního činu. Zákon výslovně hovoří o opatřeních, která měla být provedena podle zvláštních právních předpisů nebo která lze po vedení firmy spravedlivě požadovat. K trestní odpovědnosti zaměstnavatele může vést i zanedbání přijetí nezbytných opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu (tj. reaktivní opatření).

Co přináší novela

Novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, která nabyde účinnosti v prosinci letošního roku, přináší do konceptu přičitatelnosti dvě významné změny.

Za prvé dochází k jistému zúžení okruhu fyzických osob, jejichž jednání lze právnické osobě přičítat. U osob, které jsou oprávněny jednat za právnickou osobu nebo jejím jménem, se nově musí navíc jednat o osoby ve vedoucím postavení. Stejný požadavek se pak nově vztahuje i na osoby vykonávající řídicí nebo kontrolní činnost. Další zúžení se týká způsobu spáchání protiprávního činu, kdy se nově bude právnické osobě přičítat pouze spáchání v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, nikoliv však spáchání daného činu pouze jejím jménem.

Druhou významnou změnou je zavedení možnosti vyvinění se z trestní odpovědnosti, a to i v případě jednání vedení. Právnická osoba se bude moci zprostit trestní odpovědnosti, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu uvedenými osobami zabránila. Zákonodárce použil neurčitý právní pojem "úsilí, které lze na ní spravedlivě požadovat". Obdobný pojem se již dnes vyskytuje ve vymezení opatření, která měla zabránit spáchání přičitatelného protiprávního činu zaměstnancem. Zákon a ani důvodová zpráva však neposkytují žádné vodítko ke konkretizaci toho, co lze spravedlivě požadovat.

Programy compliance

Novelizace konceptu přičitatelnosti má řadu zastánců i odpůrců. Až praxe ukáže, nakolik se jejich teoretické úvahy promítnou do reálné aplikace. Tedy zda dojde k razantnímu snížení počtu trestních stíhání firem v důsledku toho, že se zákon stal "bezzubým", nebo zda naopak nová pravidla povedou ke "spravedlivějšímu" konceptu trestní odpovědnosti, který bude lépe reflektovat ekonomickou a byznysovou realitu.

Nicméně platí, že bude-li chtít právnická osoba benefitovat z rozšířených možností vyvinění, novelizovaný koncept přičitatelnosti na ni uvaluje nové požadavky v oblasti interních opatření. Problém však spočívá v tom, že nikde není stanoveno, jaká opatření takové vyvinění zajistí.

Co tedy může právnická osoba učinit, aby zabránila spáchání trestného činu? Základními instrumenty upravujícími práva a povinnosti zaměstnanců jsou pracovněprávní předpisy. Bližší úprava by pak měla být obsažena v pracovních smlouvách, respektive dalších dokumentech, jako jsou směrnice, pracovní řády, organizační řády apod. Je nicméně namístě upravovat preventivní a reaktivní opatření v řadě dalších vnitřních předpisů, které formulují pravidla chování a postupy při zjištění nežádoucího jednání. Inspirovat se lze v zahraničí, kde má trestní stíhání právnických osob delší tradici než u nás, typicky v zemích s angloamerickým právním systémem. Jedná se v zásadě o nastavení interních systémů a procesů tak, aby se trestnímu jednání v rámci firmy předcházelo, a pokud k němu dojde, aby bylo odhaleno a byly z něj vyvozeny důsledky. Tato interní pravidla a postupy se obecně označují jako "programy compliance".

V některých zemích jsou ze strany státních orgánů vydávána doporučení nebo směrnice, jak by takové programy compliance měly vypadat. Jako určité vodítko může sloužit i úprava corporate governance ve Velké Británii, která poskytuje přehled principů řádného vedení a správy společnosti. V České republice zatím metodické pokyny ze strany státu chybí.

Etické kodexy, vnitřní kontrolní systém, pravidla pro hlášení podezřelého jednání (whistleblowing), princip čtyř očí, školení zaměstnanců, vyvozování důsledků z porušení − to je několik příkladů opatření, která lze zahrnout do programu compliance. Tato interní pravidla bude nutné implementovat a zajistit, že všichni budou s jejich obsahem řádně seznámeni. Mít systém compliance pouze na papíře nicméně nestačí. Následně je nutné kontrolovat jeho dodržování a důsledně jej vyžadovat. Vždy bude nutné prokázat, že zavedený kontrolní a vzdělávací systém je prakticky využívaný, efektivně fungující a pravidelně auditovaný. Vhodné může být i zřízení interního kontrolního orgánu nebo oddělení pro kontrolu dodržování programu compliance. Co je možné ještě spravedlivě požadovat, by se mělo u každé právnické osoby posuzovat individuálně.

Je zřejmé, že k prevenci trestní odpovědnosti musí jinak přistoupit banka a malá rodinná firma. Bude nutné vyhodnotit rizika vzniku trestné činnosti s ohledem na činnost právnické osoby a nastavit interní procesy tak, aby se riziko individuálního selhání jednotlivce minimalizovalo, případně mohlo být odhaleno. Vzhledem k tomu, že trestní odpovědnost firmy mohlo založit i jednání osoby, která s ní dnes již není nijak spojena, je rovněž namístě, aby příslušné osoby vedly řádnou dokumentaci o rozhodnutích, která byla přijata, či dokumentaci o samotné činnosti právnické osoby.

Compliance systém konečně může mít význam i z pohledu tzv. účinné lítosti, která způsobuje zánik trestní odpovědnosti. Vhodné nastavení interních procesů totiž může pomoci právě v tom, aby se právnická osoba o těchto skutečnostech dozvěděla a mohla včas adekvátně zareagovat.

Radek Buršík, vedoucí advokát, Zuzana Hájková, advokátka

Připraveno ve spolupráci s advokátní kanceláří PwC Legal.

Článek vyšel v časopisu Ekonom dne 30. června 2016.

 

Související